Autorka: Viktorie Šebelíková

Co všechno byste udělali, pro slušný obnos peněz? Nebo jak daleko byste zašli, abyste si mohli dovolit cokoliv, co si vaše srdce jen žádá? Jak moc byste byli ochotni pro peníze riskovat? Jestli si od tohoto příběhu slibujete nějaké šílené vyloupení banky nebo tak něco, jste na omylu. No, s tím slovem „šíleným“ vlastně zas tak ne…

Sobota, 20. dubna (den předtím)

„No to snad není možný…“ zamumlala Adél – moje spolubydlící na intru, když procházela seznam brigád pro studenty, které stály jen za starou belu. Přirozeně, jako skoro každý student, i my jsme byly chudé jako kostelní myši a potřeba si nějak rychle a snadně přivydělat rostla. 

„Tak já už fakt nevím, zkus se ještě kouknout jinam.“ Za tuto velmi užitečnou radu jsem si vysloužila protočené oči a ironický úšklebek.

„Jak-si-vydělat-peníze-instantně“ Adél diktovala, co právě ťukala do počítače. Pousmála jsem se, protože obě víme, co bude následovat. Jako první nějaké přemoudřelé rady od rádoby businessmanů a potom příběhy nějakých podivínů z Redditu. To druhé bylo tak stokrát zábavnější. Adél se chvilku brouzdala různými příspěvky, když v tom jí ztvrdly rysy a na obličeji se jí objevil zadumaný výraz.

„Podívej, co jsem našla.“ řekla, a přisunula mi obrazovku k očím.

„Rituál na úspěšné a okamžité obdržení velké sumy peněz.“ Četla jsem dál. „Vyvolejte entitu, která Vám zajistí dostatek, ne-li přebytek financí. Stoprocentně zaručený výsledek.“ Držela jsem se, abych nevyprskla smíchy, neboť finančního poradce ve formě jakési entity, jsem opravdu nečekala. Ale Adél vypadala vážně, jí do smíchu nebylo. Poté si obrazovku přitáhla zpět k sobě a dočetla všechny zbývající informace. Ve finále jsme se dozvěděly, že rituál lze provádět jen za úplňku, kdy odříkáte krátkou modlitbu a poté odejdete z místnosti. Je k němu potřeba dvanáct svíček a ohryzek. Množství ohryzků určovalo velikost sumy. Ano, i ten nejnaivnější člověk by to tady uťal a prostě by se dál snažil v hledání práce, ale Adél byla neoblomná. Možná, že by to taky se smíchem přešla, kdyby pod tím příspěvkem nebyl jeden jediný komentář: 

„Funguje, ale jinak, než si myslíte :)“

Nechápavě jsem k ní vzhlédla.

„Tak asi očekával peníze v hotovosti, ale dostal je jakýmkoliv jiným způsobem. To je jedno, ne? Hlavně, že je dostal!“

Nesouhlasně jsem pokrčila rameny. Ačkoliv na nadpřirozeno věřím jen okrajově, i tak mi bylo proti srsti si s tím zahrávat.

„Já nevím, o co ti jde. Však úplněk je za 4 dny, nějaké svíčky přece máme a to, že ohlodáš jablko ti fakt nijak neublíží, Justýno.“ Byla až nepřiměřeně rozohněná a odhodlaná zkusit to hlava nehlava. „Abys věděla, tak já už mám po krk hlídat každičkou korunu a jíst denně tu odpornou čínskou polívku. Taky mi to přijde trochu jako nesmysl, ale tak co. Co nám to udělá, když to zkusíme? Nemáme co ztratit, okej?“ 

Po dobu následujících třech dnů o tom nepadlo ani slovo. Ovšem čtvrtého dne, když jsem se vrátila k večeru na intr a viděla, že svíčky už jsou v obývacím pokoji úhledně seřazeny do kroužku a veprostřed je jako na trůnu usazený ohryzek od jablka, poznala jsem, že Adél to myslí opravdu vážně. Poměrně děsivou atmosféru dodával pokoji jasný měsíční svit.

„Na, tu máš.“ Za zády se mi objevila Adél a do ruky mi vtiskla ručně naškrábanou modlitbu k oné entitě. „Sedni si do toho kruhu naproti mně a až budeš odříkávat tu modlitbu, mysli pouze na ni, na radost z peněz, ale už na nic jiného. Jasné?“ Jen jsem otupěle přikývla a udělala, jak chtěla. 

Všechno to proběhlo tak rychle a nezaznamenatelně. Jako by si někdo pohrával s časem a nebral ohled na jeho lineární a pravidelný tok. Uběhl jen mžik od odříkání modlitby, ale do mě, jako by se vlila nová energie a něco mi našeptávalo, že se právě stalo něco zcela v rozporu s naší realitou. Adél ještě seděla v kruhu, ale já jsem vstala, hnána neznámou silou do našeho pokoje. Hned jsem usedla k počítači a bez mrknutí oka najela na náš společný studijní bankovní účet. Nic se nezměnilo, chvíli se přese mě přehnal velký pocit zklamání, ale ten trval opravdu jen zlomek vteřiny, protože se téměř okamžitě zůstatek na účtu změnil o 30 tisíc! Zalila mě neskutečná euforie a všechny pochyby byly rázem pryč. Běžela jsem zpět do obýváku tu úžasnou novinku povědět Adél. 

Když jsem rozrazila dveře, řvala jsem nadšením. Chvíli jsem nechápala, proč Adél nereaguje, ale pak mi to došlo. Měsíční záře vše objasnila. To, co sedělo v kruhu byla sice Adél, ale její hrdlo bylo celé potřísněné krví, která se řinula z té velké díry, co zela tak okatě na jejím téměř beztvarém a divně pokrouceném krku. Z očí, jež prozrazovaly víc než její bezvládné tělo, se dalo vyčíst, jakým utrpením si musela ta ubožačka projít. Chyběl jí, nebo spíše byl vytrhnut hrtanový výběžek. 

Rituál vlastně fungoval, nezazněla tam jediná lež. Živí se to ohryzky. Lidskými.