Báseň - díla

Přihlášení

Registrujte se

Autor: Arthur Xavier

Mélancolique

 

na sklonku noci

u svíčky

melu slova v drť vět

jak vyjádřit myšlenku umělce

impresionistického obrazu

ach ohnu snad ještě paprsek dne

vánek spřadený z pavoučích sítí

skotačivá honička

v poloprázdné sklenici vína

zabte mě přeci

tam někde v hlubinách

ó mocné bubliny

hélium nadějí

počkejte pane kryle

mirku dušíne

vraťme ty chvíle

vždyť já bych rozuměl

zasychající krvi neznámých vojínů

spálené košile v prachu táborových ohňů

zbavte mě posledních výkřiků

jen ať můžu zas nahlédnout

do dědečkových známek

hle mistři šerosvitu již lapají stíny

čtu po sobě báseň

co napsal někdo jiný

---

Volám mami

volám mami

nevidíš neslyšíš

z rukou mi kape krev tvých synů

volám mami

poslouchej přece

já jsem ježíš

a smývám tvoji vinu

 

volám haló podívej mami

umírám 

tělo mám rozedrané otcovými žiletkami

 

ach mami

dost je tu krve

dovol se přitulit

obejmi mě posledně jako prve

budu mít potom v duši klid

---

Na divánku

sedíš na divánku

v pěkném pokoji

čteš v moudré knize že

bez kolagenu se rány nikdy nezhojí

 

zaklapnou dveře

a zatajíš dech

posloucháš pečlivě

jak vedle doktor vytahuje steh

a s každým škubnutím ruky přibývá žal

zacpeš si uši

nemůžeš dál

 

teď zmítáš se v křesle

slyšíš němého pacienta jak řval

roníš za něj slzy

a on vychází z koupelny

neptáš se

je příliš brzy

a on už je ztracený