Autor: Matyas Kcheml

V hloubi duše

Už chvilinku tu nebyl - není znát

V nitru srdce tužeb pravil,

jak má se stát.

I když sycen byl,

zbytku po něm nezůstalo.

Najevo dal s čím vším snil,

uvnitř se jen rozrůstalo.

Tlumen mnohokrát - vždy se vrátil.

Pokaždé když přišel znovu, čas se krátil.

Proniklo jen slůvka, zmínky o něm, on tu byl.

Byl tu vlastně po celou dobu co jsem žil.

On celé mé dětství při mě stál.

Tak nějak na hrudi mě svojí přítomností hřál.

Avšak najednou nic, žádné loučení - umřel!

Domnívám se, že za to může ozdravný pobyt. Léčení!

Já to tak nenechám - půjdu za ním.

Žíly jsem si otevřel, až ke dlaním.

Bolest necítím. Spíše pocit klidu.

Možná protože vím že se sním setkám, hned jak zhynu.

Křehkost

On neviděn rád pobývá. Celou dobu se skrývá.

Není odvahy, není soucitu.

Může vylézt na povrch, nebo zůstat v úkrytu.

Netrápí ho věk ani pohlaví. Je mu jedno, kde koho pohladí.

Může vylézt zítra, může vylézt dnes.

Právě ona tajemnost, nahání hrůzu a děs.

Když vyleze, život hasne.

Jak se mu bránit nebylo všem jasné.

On jindy by nepřišel. Byl však pozvaný.

Následky se VŽDYCKY dostaví!

Pán byl starý, měl rád bůček. - Nehlídal se.

Nezvládl zaplatit účet.

On všemocný mu účet dal. - Však vysokou daň si vzal.

Tak to bude

Rozkradu a poberu vše, co patří vám.

Celý život jsem promarnil, nic neumím sám.

Já chtěl bych bohatství jak vy. Nedělám pro to nic.

Raději to utratím v hospodě za pár sklenic.

Něco nového? Tak to ne!

Za nás to nebylo, takže se tak nestane.

Chtěl bych vydělávat, ale nechci se vzdělávat.

Stačí mi, když přijdu k telce domů

a vypiji láhev rumu k tomu.

Jak se může někdo lépe než já mít?

Ať zkusí si celý den rukama dřít.

Celý den v dole kutám,

něco vidím, hned to udám.

A škola? To je ztráta času.

To spíš půjdu makat k pásu.