Autor: Čeněk Malík

- O tom, jak důležité je mít ten správný úhel pohledu na svět, zvlášť při neštěstí.

Svět není zlý, dokud ti osli neplivou do očí.

„No vidíte, co všecko by se mohlo dít. Síra by na nás mohla padat z mraků. Na ramenou by nám mohli sedět trpaslíci a mlátit nás kladívkama do hlavy! Dokud nepřijdou trpaslíci, ještě je všecko dobrý,“ zachechtal se hostitel.

S úsměvem pozvedl sklenici piva.

Osazenstvo jeho nadšení sice nesdílelo, avšak ta představa u několika z nich vyvolala přinejmenším pousmání.

Jeden z nich zahučel: „Však, hrom do toho, kočky by nám mohly rozškrabávat oči.“

„No, tak je to, a slimáci by nám mohli lízt do brambůrků,“ přidal si další a schroustal příslovečnou pochutinu.

„Máme pivo, máme něco slanýho k němu, máme hvězdy nad hlavou, tak kam se poděla ta nálada?“ ptal se hostitel, zatímco rychle otevíral dalšího lahváče pro své štamgasty.

Vysloužil si chvilku váhavého ticha. Jeden se osmělil.

„No, totiž, jak bych vám to, kamaráde, dobrý náš hostiteli, pověděl.“

Povzdechl si. „Já bych přeci jen měl rád nad hlavou tu hospodu.“

Skupina posmutnělých pijanů posedávala na obrubníku, v rukou jen to, co stihli odnést, když jim nešťastná nehoda zkazila den.

Před nimi pomalu dohořívala jejich svatyně. Několik hasičů procházelo mezi ohořelým dřevem, zatímco jiní ještě likvidovali poslední zbytky požáru. Nebyl to velký oheň, ale stačil. Co mohlo, lehlo popelem. Výčep, kulečník, zkrátka všecko.

Každý z bývalých zákazníků měl v ruce sklenici.

Když se něco začne dít, zvednout pitivo je jeden z nejstarších instinktů všech opravdových štamgastů. Nějaký duchaplný muž popadl i misku s chipsy a ještě jednu s buráky. A neznámý dobrodinec věnoval společnosti basu piv, aby zapili všechnu tu hasičskou vodu.

Na skupinu se začala opět snášet melancholie. Ne však na dlouho.

„Mrkejte, jak to těm chlapcům jde,“ poznamenal zádumčivý realista z dřívějška. „To je radost se dívat.“

Další, který rovněž setřásl trudomyslnost, přidal: „A jen pomyslete, jakej to bude hezkej plac, až to znova postavíme. Konečně ta stará bouda trochu prokoukne.“

A tu se hostitel usmál a znova připil: „Tak je to, kamarádi, hlavně že jsme zdrávi! A svět není zlej! Ještě by nám mohli osli plivat do očí!“