Autor: Jakub Tvrz

Jsem jedním z těch šťastlivců, kteří se mohli obdivovat kráse princeznovského pozadí. Pokud vás
to však zajímá, začněme raději znovu a obšírněji, poněvadž první tvrzení se zdá býti poněkud
nevkusným. Jen jsem vás chtěl navnadit.
Tedy – jsem jedním z těch šťastlivců, kteří viděli polární záři a pochopili hluboký význam tohoto
jevu. Jsem jedním z těch (pokud nejsem jediný), kteří stáli a zírali doslova s pusou dokořán
vzhůru a dohlédli až na samou podstatu věci.
Ale, zkusme to ještě jednou – tak, aby to pochopili i ti nejmenší.
Když se setmí, na obloze se objevují hvězdy. Není to však tak jednoduché, jak se nám ze Země
zdá. Za oblohou leží další obloha a za ní další a ještě další, a tak jsou nebesa navrstvena jako
peřiny v královských komnatách. Hvězdy se převalují jako princezničky s hráškem pod zadkem a
neustále si na něco stěžují. Jenže tam nejsou samy.
Každá obloha má kromě hvězd i svůj měsíc, který drží rozpustilé hvězdy zkrátka. A občas, když
se rozčílí, nějakou z nich vykopne do oblohy nižší. To je pak křiku a nářku, jak to bolí a tlačí, jak
sny ne a ne přijít a jak se modřiny na choulostivém pozadí mladého veličenstva vybarvují přes
rudo-fialovou do žluté a zelené. V čím vzdálenější obloze od Země hvězda žije, tím je
zhýčkanější a rozmazlenější, cítí i sebemenší zachvění. Když je však shozena až dolů, tuze ji ta
naše planeta – ten hrášek – trápí. Cítí každý kopeček, každý výmol, kůže se jí napíná a tělo
deformuje a ke všemu to ponížení... Ostatní se jí smějí, že je fajnovka, ale ona přece patří jinam,
ona je lepší a krásnější a...
To už by stačilo. My si teď musíme vysvětlit, jak se to má s tou polární září. Víte, hvězdy
princezny nespí oblečené – myslí si, že je nikdo nevidí. A jak se tak ty chuděrky z vyšších a
lepších kruhů odkopnuté pro svou rozmařilost do nejnižší vrstvy převalují v postelích, občas se
stane, že se k nám otočí zrovna oním choulostivým místem s modřinou. My pak můžeme
pozorovat prolínající se barvy a obdivovat se kráse a rozmanitosti přírody, ale není za tím nic
jiného, než že zíráme nicnetušící princezně na zadek. Tak je to, pánové, princezny nejsou tak
nedobytné, jak by se na první pohled zdálo. A zvláště tam v polárních kruzích.