Povidka - dila

Přihlášení

Registrujte se

0 1 (Počet hlasů: 0)

Autor: Čeněk Malík

Kdysi dávno, v dobách dávno minulých, žili dva bratři – Ondri a Pavli. Byli dvojčata, na vlas stejní, ale o to více spolu soupeřili.
V jejich osmnáctém roce života zemřel jejich otec. Přenechal jim své životní bohatství a diamantový důl, ve kterém jej nabyl.
Bratři žili dlouho spokojený život – až příliš spokojený. V jejich třicátém prvním roce jim peníze počaly docházet. Oba již měli rodinu a museli jí živit, ale ani jeden neměli vzdělání ani žádné skutečné schopnosti. Nakonec se vydali do otcova prastarého dolu - zdroje bohatství, které už neměli. Ondri pohlédl na starou stavbu a ohlédl se i zpět na cestu, kterou šel. Pavli jen koukal kupředu, ke staré stavbě a přemýšlel o diamantech, které na jejím dně jistě zanechal jeho otec.
Ondri promluvil: „Jsme dva, touha po bohatství by nás brzy rozdělila. Dohodnu se s tebou, drahý bratře. Dej mi velký kvádr kamene, který si zvolím, a ponech si důl. Netoužím po bohatství.“
Pavli se zaradoval a souhlasil. Ondri si zvolil veliký, přetěžký žulový kámen, tvrdý a neohebný, a nechal jej vytesat a vynést z dolu. Mezitím se Pavli ponořil do jeho hlubin a den za dnem, hodinu za hodinou těžce pracoval, aby nalezl diamanty.
Zatímco Pavli sázel pot do země, Ondri tesal do nepoddajného kamene kdy jen mohl - nezapomněl na život a pomáhal vychovávat své děti. Jeho milující žena viděla vášeň v jeho očích pokaždé, když na kvádr pohlédl a smluvila se s ním – ona bude pracovat a on bude pečovat o děti a domácnost. Tak bude mít čas věnovat se svému dílu.
Pavli se svému bratrovi potichu posmíval. Ondriho viděl jako zženštilého a neschopného lenocha. Ani zbytek dědictví od otce nedokázal přeměnit v zisk. Pavli nedbal žádostí své vlastní ženy a dětí a den za dnem se dřel dál. Jeho žena se tedy také stala živitelkou - neměla volby, jen slib bohatství.
A po dlouhých letech přišel nález. Z dolu se začal sypat diamant za diamantem. Pavli se smál svému lenošícímu bratru, ale ten mu oplatil klidem:
„Bratře, nalezl jsi své diamanty, ale tvoje tělo je sevřené nemocí horníka. Tvá žena a tvé děti jsou ti cizí a nemají zájem o tvé diamanty.“
„Bratře,“ odpověděl Pavli, „nalezl jsem je ale, a tvrdou prací získal, zatímco tvůj kvádr stále není sochou!“
Oba se rozešli ve zlém. Pavli zemřel nedlouho na to, jeho bohatství děti utratily a důl prodaly.
Ondri se vrátil ke své ženě a dožil zbytek života v chudobě. Dokončil sochu z nejtvrdší žuly, jenže o ní nikdo neměl sebemenší zájem. Ondri v té době měl tři děti a stárnoucí ženu, kteří se o něj starali.
Oba byli na vlas stejní. Oba bratři selhali. Jedinou mírou jejich života bylo jejich vlastní štěstí.