Povidka - dila

Přihlášení

Registrujte se

1 1 (Počet hlasů: 1)

Autor: Martin Burget

Rozevřela oči.
Právě včas, aby viděla, jak světla lamp hasnou a celá vesnice se noří do tmy.
Věděla, co to znamená. Že přišla desátá a kdosi zhasíná, protože v ulicích není živá duše. Živá…
Zvon se rozhoupal. Sčítala rány.
       První.
Cítila se tak sama uprostřed všeho. Uprostřed své prázdnoty a ticha.
       Druhá.
Začínal v ní růst neklid a ani nevěděla proč. Jakoby tam venku…
       Třetí.
Začala se bát a ani nevěděla čeho. Tam venku…
       Čtvrtá.
Přitáhla si peřinu blíž, mráz zesílil. Snažila se zahnat strach, ale…
       Pátá.
…bylo to jako když malá zkoušela věřit, že bubáci nejsou. Venku…
       Šestá.
Už se necítila tak sama… Tam venku ve tmě za sklem něco…
       Sedmá.
Pes se rozkňučel. Teskně, jakoby ze strachu a pak…
       Osmá.
…zavyl. Jakoby z bolesti a pak…
       Devátá.
…zmlkl. Tma zhoustla.
       Ticho.
Kde je desátá? Pohlédla na hodiny. Ručičky v pravém úhlu. Zháší se později…
       Zaklepání na okno.
Na čele jí vyrazil pot. Věděla, že její zlo se k ní vrátilo jako bumerang.
Sklo se roztříštilo.
Zachvátila ji hrůza, všechno v ní na ni řvalo, ať utíká, ale nemohla se ani pohnout.
Kousky skla padaly na podlahu.
Chtěla řvát, ale nemohla otevřít ústa.
Oknem se cosi vlévalo do pokoje. Viděla obrysy, přestože byla tma. Protože to něco bylo temnější, než tma. Slyšela hluboké šeptání a cítila, co se blíží. Cítila dech ve tváři. Pařáty ze šera lezoucí po prostěradle. Blíž a blíž.
Najednou cosi obemklo její tělo, zvedlo jí to výše a se zařváním mrštilo proti stěně.
Náraz. Krátká elektrizující bolest. Přišel tunel a pak tma.
Tma! Posadila se na posteli a promnula si oči. Srdce jí divoce bilo. Celá vesnice se topila ve tmě. Pohlédla na hodiny. Ručičky v pravém úhlu…
Tři hodiny v noci.
Oddechla si.
Byl to jen sen. Pitomý sen. Přitáhla si peřinu blíž, byla jí zima.
Možná proto, že se po zemi válely střepy a oknem vcházel mráz.
Hodiny se začaly přetáčet a zaslechla šeptání.
Věděla, co to znamená.
Že přijde tma…