Autorka: Eliška Vylobová
Obloha
Včera byla noc, po cestě přeběhla kočka,
Slz plná mísa a otázka, kdy jen se tě dočká.
Sliby jsou zvláštní měna s nepříjemnou inflací,
Časem se krása zatoulá a snad i tvé pohledy,
Možná jí na tom záleží, ale už, už se vzbudí.
Koho kdy napadlo žít beze strachu,
Bez lásky a zrady,
Ten ať se stydí,
Takový život přece nemůže být pravý.
Poznala ho podle chůze a kudrnatých vlasů,
Byl to muž jejich snů,
Nevzdá se bez zápasu,
Květiny, rty, jaro, obětí,
Nechce pustit jeho ruku
Snad to bylo včera,
Ale kolik je to roků?
Snad byla naivní,
Co ale čekat od princezny,
Kde je ten zachránce?
Věřila v pohádky, šťastně až na věky,
Za to si zaslouží rány pěstí?
Včera byla noc, ale dnes den nepřichází,
Leží v trávě a pozoruje hvězdy,
Po cestě přeběhla kočka,
Když tohle byla smůla, jak vypadá štěstí?
---
Úsměv medvídka Pú
Málokdo zná tuhle vůni vzpomínek,
Málokdo vzpomene si na ten tichý plamínek,
Jen cítíš kouř, bojíš se požáru,
Snad rád by ses vyhnul otrávenému poháru,
Chtěl bys utéct,
Proč také otálet?
Jednou pod nohama roztaje led,
Proč tomu nezabránit hned?
Země se může třást,
Může z ní téct láva,
Když nezemřeš v bouři,
Ušlape tě třeba kráva.
Můžeš onemocnět,
Můžeš přestat dýchat,
Srdce ti může přestat být,
Můžeš krvácet,
Jak s tímhle vším může člověk žít?
Můžeš být odmítnut,
Nemusí tě mít všichni rádi,
Můžou tě nenávidět,
Otáčet se k tobě zády.
Proč dráždit osud?
Proč riskovat nehody?
Proč zkoušet něco nového?
Proč jen nestáhnout si návody?
Málokdo zná tu vůni vzpomínek,
Málokdo nezapomene na ten tichý plamínek,
Málokdo nebojí se do lesa jít,
Jako dítě se smát,
Chtít víc než jen žít.
---
Pokus
První krok je jasný,
Udělám, co mám,
A jestli nejsem dost dobrý,
Chytrý, silný, krásný,
Víc pokusů přece mám.
Nemusí to vyjít na poprvé,
Snad zítra, pozítří, příště,
Život zas není tak složitý,
Vždyť je to naše hřiště.
Krásně je na téhle zemi,
Bábovičko, poveď se mi.
Že jsem spadnul?
Nebojím se vstát,
Snad jsem brečel,
Ale teď už si pojďme zase hrát.
Tohle ještě neznám,
Mami, mám se bát?
Vím, že ne,
Že jsi tady,
Můžu si jít hrát.
Tenhle pokus se nepovedl,
Jen hromada písku,
Další pád,
Další strach,
Zadřel jsem si třísku.
Mami, kde jsi?
Má ruka je prázdná,
Mám hlad,
Mám strach,
Jsem sám na téhle zemi,
A to prý byla krásná.
Chtěl bych vstát,
Chtěl bych to zkusit,
Chtěl bych se rvát,
A ne, jen slzami se dusit,
Chtěl bych být takový jakéhos mě chtěla,
Chtěl bych být tím, pro cos tolik dřela,
Ale nevím jak,
Nevím kde najít si návod,
Včera bylo pozdě,
Dnes je všechno nevhod,
Snad je mi to jasné,
Nejsou to mé první kroky,
Ach, jak ty byly krásné,
Kam zmizely ty roky?
Všechno mi je jasné,
Udělám, co mám,
Ale nejsem dost chytrý, silný, krásný,
Není to hra.
Jen jeden pokus mám.