Autorka: Katrin Unarová

bloudím po lese života 
a hledám spřízněné duše 
orientační smysl mi vždycky chyběl.
překlenuju oblohu
abych našla domov
ždímám srdce
abych procítila lásku 
přece to nemůže být všechno tak hrozně obyčejné

---

meteorit s komplexy méněcennosti

vesmír.               nemá.                 střed.
a ty
jsi jen jedna z nekonečna... hvězd?
bloudíš vesmírným prachem
jsi jen meteor bez směru a cíle
který touží někam dopadnout
ale nic nezničit 
nemáš osu, kolem které se otáčíš
a tak jen pluješ a pádíš
běžíš, ale stojíš na místě 
žárlíš na Slunce
všechny hvězdy 
a na ty krásné velké planety se zlatými hrdly
a sebevědomím velikosti rudého obra
taky chceš 
ale víš, že ty nikdy nebudeš hvězda 
vždycky budeš jen meteorit
který putuje prázdnem
dokud nedopadne na planetu
nebo neshoří v atmosféře
pokud má štěstí 

chci aspoň hořet krásně a dlouho

---

spojitosti

Jaká je spojitost mezi slovy a duší?
Jako vtělit slunce do žárovky
Nakreslit hvězdu, zacpat si uši
a život svěřit hrotu tužky

Jaká je spojitost srdce a hudby?
Jako nalít potok do skleničky
Ochutnat vítr, napít se tmy
Svítit si v lese světlem svíčky

Co mají společné víra a skutek?
Jedno jsou kořeny, jedno je květ
Skutek je slza, víra je smutek
Slzy však můžou i zaplavit svět