Autor: Dominik Letocha

Statistika mladého Werthera

Prý čtyři denně.

Ti čtyři, co podlehnou chtíči,

chtíči stát se jen číslem.

Dnes naposled zachrastí před domem klíči,

naposled naškrábou smířeným písmem:

„Dnes pozvedám číši za všechny co bloudí,

dnes svobodu nabydu z okovů svých.

Už běžím, matičko! Zpět v košík můj z proutí!

Zpět splynout s řekou pryč,

                                 pryč od všech zlých.

Dnes se ti zahleděn do tváře vzdávám,

dnes zavinut v objetí lhostejna spím,

apatie dekou z níž marně se vstává,

z níž dobrým není nic,

                                  nic není zlým.

Dnes přeji, Země má, všeho ti zdaru,

dnes z povrchu tvého já mažu svůj líc,

to jediné, dnes, co dát mohu ti v daru,

dnes, ach, nemáš za co,

                                       co zítra? Nic.“

---

Smrtelná postel Josefa Švejka

(3 osoby - Smrt, Švejk, Vypravěč) 

Smrt:

„V temnotě s kosou mě uvidíš stát.

Rázem ti dojde, že nejde ti řvát.

Dočista němý zříš kabát s lemy,

poprvé v životě budeš se kát!“

Švejk:

„Dobrý den slečno, vždyť co bych jim řval?

Poslušně hlásím, že už jsem se kal!

Hned takhle z rána, neb v okně vrána

krákala, když ještě tvrdě jsem spal.

To jim byl dočista takový ruch,

nadávat počal jsem až vířil vzduch!

Pak ale mrzko bylo mi brzko,

že kvůli chudince takový vzruch..“

Smrt:

„Myslíš si, že jsem tu jen tak na tlach?!

Však ještě uvidíš kosy mé mach!

Poslední slova říci smíš znova,

pak už tě čeká jen pekelný strach!“

Švejk:

„Touhletou kosou že chtějí mi dát?

Ostřejších viděl jsem zednických dlát.

Bude to v lusku, mám Kaiserreich brusku!

Uvidí jak se jich budou hned bát:).“

Smrt:

„Pravda jest, máme teď problémů pár.

Zástupy mladíků, nikdo už stár!

Ač blbě čumí, ostřit snad umí.

Pospěš si! U Yper začíná svár!“

Švejk:

„Radost mám, určitě stihnou tu při.

Zpátky jsem coby dup; než řeknou tři!

Kaisrovu brusku závidí v Rusku!

Čerstvý dám kotouč jim ať ostrost zří!“

...

Vypravěč:

Nevím, kde Kaiser se dopustil chyb,

snad jiný stojan by fungoval líp?

Bruska ta z madla na kosu spadla,

a tím hned pozbyla záruční slib.

Smrt: „Idiote!

           Za tebe od Boha dostanu zdrb!“

Švejk: „Ale ale ale, ví že jsem chronický blb..“

Smrt: „Však já se vrátím, osud ti zvrátím!“

Švejk: „Jen ať se zastaví, nabrousím srp:).“

---

Na břehu Slezské Harty

Stopy táhnoucí se krajinou

pustou, suchou, temnou,

kreslí cestu jedinou,

kráčí tiše se mnou.

Když tvoří je dvě podrážky,

je příjemná a strohá.

Však časem přijdou překážky,

když vznikne řada druhá.

Řada druhá vyvstane

a rozproudí zrod nehod.

Poušť pouští býti přestane

a v prales stane přerod.

Že klid té trase ubírá,

že pravidelnost skomírá,

že jistota je nečistota,

v dáli cíl stín zastírá.

Stopy se kříží, stopy se sráží,

přímky se vlní, poklady stráží,

stopy se kryjí, stopy se bijí,

noc co noc mokvají, den co den praží.

Vylezou na strom, druhá je strhne,

sednou si pod strom, kokos naň vrhne,

přes všechna příkoří, dále však živoří,

jen co se oddělí, řád chaos svrhne.

Zůstaly samy, neví jak dál,

zase v té pustině, pouští se plazí.

Ač nejdřív zbožňují tichý to sál,

rychle zas objeví - stopy jim schází.

Z písku se oklepou, hodlajíc uspět,

s pohledem upřeným na nebe zří

tisíce sluncí! Ten královský rozkvět!

Květnou tou zahradou lásek i pří.

Namátkou vyberou jeden z těch třpytů,

za ním se vydají, chaosu vstříc,

myšlenku jedinou v mysli maj' vrytu,

cestovat za třpytem, světýlek zříc.

S nabytým smyslem hned mění se svět,

zahraje barvami, rozvine květ,

z pouští teď louky zející brouky,

než-li se nadějí uplyne let.

---

Po čase zase se protíná trasa,

teď ale rytmus už zvládají vést,

nebeský valčík, toť pozemská krása,

jež dvěma násobí požitek z cest.

Samy či ve více protančí Zemí,

dokud si nenajdou pozici svou,

kde spatří druhy, přilnou a zlení,

milují život a blízké tam zvou.

Jaké dnes osud jim nadělil karty,

zda došly do Říma, Athén či Sparty?

Často já zřím, že cílem je Řím,

tyto však vedou na břeh Slezské Harty.