Autorka: Eliška Hermanová
FYZICKÁ ZNÁMKA
Občas si přeji,
abych měla opravdové zranění.
Nejen tu úzkost v hrudi
a vztek v žilách proudící.
Chci mít fyzický šrám,
nějakou známku té bolesti,
kterou v sobě chovám
a skoro nikdo už o ní neví ani.
Radši bych měla zničené tělo,
než být v pasti pouhých pocitů.
Aspoň bych viděla, jak léčení pokročilo
a nehádala, v jakém je to vlastně stavu.
Už je to zahojené
a je tam pouze jizva,
která občas ozve se
jako taková připomínka?
Nebo je to stále
otevřená krvácející rána,
která zatáhnout se nechce
ani za ta dlouhá léta?
Kdybych tak měla fyzickou známku,
konečně bych věděla a mohla ji pozorovat.
Kdybych tak měla fyzickou známku,
konečně by všichni viděli, co se rozhodli udělat.
Jediné ale, co jde vidět,
je mé divné a zvláštní chování.
Nedokážu ani klidně sedět,
když se setkám s minulostí.
Je to jen v mé hlavě a hrudi.
Všechna ta bolest. Všechno, co se stalo.
Nemám žádný důkaz, jak mi ublížili.
Jen roky terapií a utrpení, když mě to zlomilo.
---
TOLIK VĚCÍ
Chtěla bych mu říct,
jak ho nade vše miluji
a přitom mě stále zraňují
vzpomínky na společné cesty.
Chtěla bych jim říct,
co mi všechno způsobili,
co všechno jsem musela prožít
a kolik jizev mám na duši.
Chtěla bych se ozvat
a konečně setřít tu jejich faleš.
Bylo by to ale zbytečné drama
a oni by odvětili, co je to za lež.
Chci způsobit tolik konfliktů
a konečně nedržet jazyk za zuby.
Vím ale, že by to byla jen ztráta času
a žádné změny by se neodehrály.
Jen bych opět byla ta mrcha,
ta, která si vše až moc k srdci bere.
Jen nechápavá citlivka,
která ze všeho dělá problém přece.
Je jedno, jestli mám pravdu,
že je něco špatné a je potřeba změna.
Nikdo mě nebude poslouchat ani minutu.
Vždyť vždycky zvítězí většina.
Proto tolik věcí, které chci říct
dál ve mně zůstávají.
Tolik věcí, které chci říct.
Nikdy se ale v slova nepromění.
A tak stále plním tu skládku
dalšími a dalšími nevyřčenými pocity,
které svěřuji pouze deníku,
ale osobě, které patří, nikdy.
---
JINÉ PROSTŘEDÍ
Je zvláštní, jak se časy mění.
Jak se mění prostředí, kde čas trávíte.
Jak měníte svou mysl a přesvědčení
podle vašich zkušeností, co prožíváte.
Nepoznáte, jak je temnota zákeřná
a démoni kolem vás plní pouze zla,
dokud se vám nenaskytne příležitost nová
a vy nepoznáte sílu světla.
Bahno se vám nebude jevit tak jedovaté
a plné nehorázné špíny,
dokud neokusíte vody čisté
bez jakékoliv nečistoty.
Myslíte si, že na tom nejste tak zle,
dokud neokusíte lepší časy.
Dokud se konečně nevyhrabete
z té špíny, co vám zničila sny.
Až když jste na lepším místě,
zjistíte, že vše to byla jenom lež.
Noční můra podobná realitě,
kde nevidíte, co všechno je lež.
Zjistíte, že to není v pořádku,
jak se vám svá slova snažili cpát do hlavy,
a že se musíte zbavit toho nepořádku,
co máte na kůži, abyste okusili sluneční paprsky.
A to není nijak snadný proces, ani příjemný.
Můžete za to být plní smutku i vzteku
na ty, co s vámi vedli jen řeči lživý
o tom, že přece nejste vystaveni zlu.
Musíte se s tím ale vypořádat
a nechat Karmu ať pracuje.
Možná to bude pár let trvat,
ale nakonec vše lepší bude.