Autor: Tereza Koderová

PÍŠU TI                                                                                         

Píšu Ti dopis, dědo,                                                                          

píšu Ti nadšeně, hvězdo.                                                                

Píšu, abys pyšný byl,                                                               

Píšu, chci aby ses vrátil.                                                                   

Vím, že lidé, co tu zůstali,                                                               

vím, jsou tu aby mě chránili.                                                            

Vím, že víš naprosto o všem,                                                           

Vím, znáš každý můj sen.                                                                 

Snad dobře se tam máš,                                                                

snad šťastný mi i připadáš.                                                               

A snad jednou pochopím,                                                               

že stále žiješ v tom srdci mým.                                                         

---

DĚDA 

Dívka sedíc u okna

ráda teď dlouze vzpomíná.

Na ty chvíle s vděkem,

že byl dobrým člověkem.

O jejím dědovi je těch pár slok,

o něm mluví tento monolog.

Byl nejlepším z nejlepších,

vzpomíná se slzami v očích.

Dívá se na nebe a povídá,

co vše je nového, vyzvídá.

Pak ale smutek ji provází,

nikdo neví, čím si teď prochází.

---

PŮLNOČNÍ

Koukám z okna na hvězdy,

před týdnem to bylo pět let.

Odešel od nás tehdy,

děda můj opustil tento svět.

Ještě vzpomínám si na jeho vůni,

vzpomínám, jak se vždy smál,

i když vůně nemocnice byla poslední,

kterou ve svém dlouhém životě poznal.

---