Autor: Kateřina Fuková

OSTRUHA

Hluk, spěch, pot

do slabin osten bod.

Vřava a hněv,

zpěněná krev,

k pohybu nutí ostrý hrot.

---

LODNÍK

výpary z kalafuny

obepínají mou mysl

jak hradby kolem donjonu

pár tónů ze santuri

dodává světu smysl

lépe než tisíc zákonů

jen ať si řve dráb

a zbije nás přísně

pro koho radost pohledět?

bez křídel šídla

a beze slov písně

dej, ať v nich mohu odletět

---

RYTÍŘ 

poslední rošáda

a boj už konec vidí

diskrétnost není tím

co rytířem tě činí

na křídlech racků

nad vším co čas rád míjí

letíš vstříc zítřkům

a všemu co se mění

usedáš před branou

do mlhy pocity se halí

nemyslíš na vrány

jež svačinu teď mají

když sundáš hledí

a zdviháš v dlani svojí

na místo růže jen

snítku suchého jmelí

---