Autor: Anna Tesaříková

1.
Střípky
tváří zbrázděných
omšelými vteřinami
očí rozbitých
potůčky holých strání

jsou jen hypotéza
lineárního uspořádání
rozmazaných hran

---

2.
Čas
je tajuplná hra
s nulovým součtem

A vlaky
nikdy nepřijedou
v tu dobu
kterou jsme jim bláhově
nakreslili
černou křídou
na chodník

---

3.
Mám zvláštní
zálibu v zrcadlení

Odrážím v sobě
nálady
náhody
hlubiny těch
kteří se zrovna
nedívají

Odrážím v sobě
toho starého profesora
který na své přednášce
tak sebejistě říkal:
okamžik
je tím
nejmenším nekonečnem
ze všech trhlin
které mi kdy
otevřely oči

Odrážím v sobě
něco
co smím jen letmo
načrtnout
do vzduchu

A obloha
mi nikdy nevěnuje
ani jediný úšklebek

---