Autor: Marie Šebková

EBBE

Slapové jevy

jsou vždy dva

Hluchý a skočný

skákavý a káravý

tichý a naslouchající

příliv a odliv

odliv a příliv

Příliv se valí ven

pryč

ne od nás

od moře

má ho dost

je moudrý

příliš ticha

a příliš žraloků

občas škodí zdraví

Odliv se valí ven

pryč

pryč od nás, pryč od lidí,

pryč od světa

ke slané vodě a k verlybám

má nás dost

myslela jsem, že je také moudrý

mám totiž ráda slanou vodu a verlyby

ale není

odliv je hloupá věc

málo si světa cení

Příliv se valí od moře

Odliv se valí od srdce

Pro koho skládám báseň, ptáte se?

skládám ji já?

tak kdo ji skládá?

skládá jí sám - sobě - pro sebe

můj vnitřní

Odliv

die Ebbe

EINSICHT

Mám tendenci

zamilovávat se do širokých úsměvů

a krásných očí

Kdo ne?

A když mi srdce skočí

do peřin myšlenkových mlh

zastíní zcela svíci

uvnitř žárovky

zvané

Rozum

die Einsicht

EHRE

Tak jsi odešel

Chceš vědět proč?

Protože sis myslel, že už mě máš dost

A zametls za sebou

Chceš vědět proč?

Abych tě už nenašla

Teď jsi to ty

kdo hledá cestu zpět

a nemůže ji najít

totiž

já také ne

ale já ji nehledám

to ty jsi sám

né já

Ty totiž nevíš,

že já s tebou jsem

a proto ty jsi se mnou

v myšlenkách

ve snech

v tichých přáních

v chvílích kdy hodiny káží

11:11!

nebo 19:19!

nebo třeba 20:46:

Já jsem

stále

na konci té cesty -

té cesty co sis zamet.

No jen se podívej,

otoč se, koukej,

furt - jsem tam

Tak vezmi koště

a odměť co sis zamet

já ti nestojím v cestě

to jen tvá

čest

die Ehre