Autor: Matěj Mrštný

VAŘÁKOVY PASEKY

Je podzim
vítr odnáší smích
neviňátek
Smích jako píseň ze záhrobí
když poslední hlásek ztich
a nářek jejich matek
pronáší vítr skrz řepková
pole
Na německém stole
leží zpráva
a když se mě zeptáte
proč pláči...

Na trvalou paměť
vypálení
zdejší osady
Vařákových pasek – Lačnov
německými okupanty…

Mikulín Josef
nebožtík se hodně smál
padnuv litoval
jak jen dovede partyzán

Polčák Jan
Nemrkl ani jedinkrát
i když stál sám
proti olovu

Šopová Rozina
Dvacet pět let
a jako jediná
nesprávné místo i čas

František Žák
vydržte pánové ještě chvíli
ještě tak
alespoň do třetího
Karle! Tomáši! Žižko!

… a když se mě zeptáte
proč pláči

Bylo nás šestnáct
ženy i děti
zástěry u pasu
ve vlasech květy

Bylo nás šestnáct
a byl konec války
odnikud nikam sem
utekli z dálky

Bylo nás šestnáct
Ach jaký to čas
Jan Žižka z Trocnova
Padnout za vlast?

Padnout za vyšší moc
Komu to svědčí?
Spálená země se
Nešťastně léčí
Bylo nás šestnáct
Před těmi kdo nosí
Nevkusné kříže jsme
Prchali bosi

Bylo nás šestnáct
A byl konec války
Bylo nebylo
A muselo být?

LETÍME DOMŮ

Letíme domů
a letadlo
je jen pochmurnej stav kocoviny
na předměstí Prahy
letíme domů
a letadlo jsou
veškerý věci od rodičů
babský rady
neúspěchy zmařený sny a jejich viny
a taky trocha nedůvěry
letadlo
je obraz
a maluje ho Carravagio
maluje maluje a štětcem
máchá všemi směry
kouří cigaretu a píše dopis
a v něm
doraz
nebo doraž
protože tohle přistání
bude velký
bude mít nohy a
musíš bejt rychlejší
protože má stovku za čtyři sekundy
a jestli neunikneš
jsi v pekle
snad se ho někdo lekne
a začne utíkat
a letadlo bude náraz
výbuch a pláč
rozenej bastard kterej
nezná ani jednoho z rodičů
snílek nekňuba
a velkej hráč
jen blafování není jeho silná stránka
ale když počkáš
ukáže ti co dovede
venku
s nožem a tvým uchem
na ulici s lidma který nikam nejdou
a nic neříkaj
ničemu se už nesmějou
a jen tak jdou s ruchem
lidi jsou v letadle
a bude to velký
tak doraz nebo o to přijdeš
a pokud přijdeš
slibuju
že tvý ucho zůstane celý
na podzim se vzpamatuješ
vyjdeš ven a oslepneš
a pak tě najdou a daj do cely
snílku
nekňubo
čas kape krví obláčky
na zem
a dámy a pánové
žádné obavy protože tohle
jsou jenom turbulence
čas kape krví
na zem obrázky
na hřbitovech schnou věnce
na hrobech s nápisama
tady leží ten kdo poslouchal rady rodičů
Prší
tak překrásně jako včera
na náhrobky a těla
když jsem si vzpomněl na poslední večeři
byla mi zima a měl jsem horečky
a odřenej jazyk od cigaret
Poslouchej
dole hrajou jazz
a ty zatím letíš v letadle
kde jsou lidi který se nesmějou
protože už všechno viděli
všude byli a všechno slyšeli
Běž
a řekni jim
kolik je na světě písniček
pro který by stálo
za to spadnout
Věř
že nebudou poslouchat
a nebudou ani chtít poslouchat
nebudou tě chtít vidět
a budeš pro ně nic
Víš
takhle končí svět
a nezmůžeš nic i když chceš
chceš smět všech šest
nebo devět vět na propálenej ubrus
napsat ohořelou sirkou
A hoří stůl a hoří stodola
a hoří bar a hoří barman
a hoří vodka
a mně je líto všech
který se chtěj potkat
a nepotkaj se
je mi líto lidí v letadle
který padá
a lidi už nestihnou propajdat svět
a možná jsme všichni v malý loďce
uprostřed moře shrbený
jak zvadlý květy
a bouří a bouří
když oheň promlouvá
a vlny padaj přes bárku
a my se
modlíme za přístav

VARIACE SEBEVRAHA

Kouří se z komínů
na modré nebe padá
smrt
jak opilý kaskadér
řekni mi drahá
máš mě ráda?
kolem jel cyklista
s modrou helmou
řekni drahá
co to svítí?
měl jsem na mysli něco víc
než sex drogy
a levný pití
krásnej byt na Marsu
literární marasmus
rozum v hrsti
a další hovadiny který
jsou lidem stejně proti srsti
už jen z poslechu
Na modré nebe padá
lež lítost lexikon
a potom tadá –
Jsi na světě
Jsi ráda Že jsi?
Tadá –
Modré nebe padá
Kolem kostela projel cyklista
duše nečistá
s modrou helmou
kostel
společný s výčepem
a hernou
A já jsem optimista
Kostel jak včelí úl
vítr vitráž vesnice farář
vůl
Řekni drahá
jsi ráda Že jsi?
Život je pes
tak štěkej
jako trojský kůň
A představ si tohle
Srpen
noční obloha krvácí
pod úseky měsíčním
srpem
my dva a Dvořák
a já ti nevím pořád
která je ta devátá
Slyšíš? Od sousedů vyjou
štěňata
To bude asi ona
Ale ne já už vím
Od sousedů běží Donna
Donna Lee
Neslyšíš?
Z oblohy padá
na záda kaskadér
a nabodl se na kostelní věž
Drahá máš mě ráda?
Říkáš
to neřeš co já vím
v kostele káže kaskadér
a já
ti bořím hlavu do ňader
Nečistej jak kostelní věž
dorážím na tebe
a vůbec na všechny
Je tohle to co chceš?
Je tohle modré nebe
v srpnu
V měsíci kterej zneužívá
všechny
mě i tebe
V měsíci kdy v kostele
káže cyklista
a na kruchtě líbá se
kněz s malým chlapcem
Jsou tady z toho místa
v srpnu na střeše
vidět sousedovic štěňata
a pod kněžištěm pověšen
chlapcem kněz i knížata
A zrovna tak
jako se lidi ženou
Kolem kostelních věží
letí pták
vítr vitráž vesnice srpen
a sněží
padáme ze střechy
zrovna tak.