Autorka: Tereza Benáková

SOLO PRO NI

„Nesmáčej dlaně v té vodě!“
„Proč?“
„Je otrávená.“
„To jen sirky.“

„Nesmáčej dlaně v té vodě, nešťastnice!
Proč šla jsi do Sušice?“
„Matce na hrob
dvě kytice.

Jedna ode mne…“
„A ta druhá?“
„Od mého druha.“
„Tak stroj svatbu!“
„Bez věna?
Radš si jinou namlouvá.“

„Nesmáčej dlaně v té vodě,
holka nešťastná.“
„Proč?
Nic špatného mi nechystá.“

„Kdybys ji nevypila,
Já tu pro tebe žila.“

PALIČKOVANÁ ROMANCE

Okvětní lístek krajkou lemován
paličkovala včera
při bílém světle otevřených víček
nočních ptáků a levných svíček.

Dřevěné cvakání paliček
cvak, klap, cvak, klap, cvak,…
nitě snoubí se a rozcházejí,
prsty se mezi nimi proplétají.

Svítání.
Balí noční práce.
Bere střevíce,
sváteční šátek na uzel.

Kovové srdce z věže:
„Bim, bam, bim, bam, bim…“

V zástěře pár měďáků,
oči na pána v žirarďáku.
Odřené boty jež neklapou
zdobí hrdě paní svou.

Zlatý odraz na černou
ulici vlhkou a kamennou,
v okně lesk, radost a cukroví,
její krajky ubrusy zdobí.

V chalupě otce na kanapi,
matka pod nitkami drnu.

Klapnou dveře.
Otec ze světnice:
„Napít!“
Podá mu džbánku.
Hodí do něj místo léku
pár větviček upolínu.

NERUDOVA PRVNÍ ČEŠKA

„Řekněte mi pár krásných vět,
ať mohu s klidem odjet
na Malou Stranu.
Bez Vaši slov se tam nedostanu.“

„Nechtějte po mně lásku,
cit a něhu.
Být vystavená denně lidskému posměchu
snáším těžce
a bez úspěchu“

„Ať si říkají, co chtějí!
Mé emoce k Vám nezmění.“

„Vždyť jsem vdaná –
přišlo v zapomnění?“

„Neberte ohledy na cizí názory,
jděte jím navzdory.“

„Nemohu si dovolit
společenské skandály.
Jsem z dobré rodiny
a přísného vyznání.
„Nezatracujte mé jméno,
jsem hrdý na svou díru v klobouku,
Inkoustovou skvrnu na kalhotách
a obyčejný slamník.

Můj cit je však dražší než královský hermelín,
opravdovější než ryzí zlato,
démantová spona
a slzy Vašich perel.“

„Slibte mi,“
s přísným rozumem a truchlivým srdcem
„že zůstaneme přáteli.
Život je naším soudcem.“