Autorka: Nikola Kazíková

PRAŽSKÁ SEN

Když Garsio v Karlíně Carmen trestá,
na Vyšehradě tiše mrtví spí,
tvá láska zdá se mi krásná a věčná,
to se však nikdo nedoví.

Když na Hradě prezident proslov píše
a možná též bez mysli bdí,
skláněj se ke mně prosím níže,
já chci poznat hluboký cit.

Když Vltava protéká temnou Prahou,
či slyšíš ji v orchestru znít,
přiviň mě tehdy k sobě blíže,
mé tělo začíná vřít.

V době kdy milenka milence hledá,
v té noci jeho chce být,
v náruči tvé se schovat nechám,
rozpoznat života hřích.

Po nocích umělec múzu svou hledá,
herečku, zpěvačku či ženu jen,
pro tebe Monou jsem, či Lisa bledá,
tak zanech hledání, tady teď jsem.

A když se v orloji kostlivec zjeví,
tvá láska odchází též,
jak z mrtvoly rychle život prchá,
nyní se probouzím v radostný den.

TANEČNÍ

Nesnáším polku,
A zbožňuji jive,
Tancujem čardáš,
Ploužíme walz.

Tango už umíme,
Salsa je nice,
Valčík nás roztočí,
Blues zklidní zas.

Těšte se na kankán,
Bude to psina,
Bačata, merenge,
Taky jsou prima.

Cha-cha a rock and roll,
Těžká to technika,
Mazurka a let kiss,
Zase jsou klasika.

Z dívek jsou slečny,
Z chlapců zas páni,
Chovat se umíme,
To není zdání.

Teď už jsme blíže,
K životu dospělých,
Jak tu teď stojíme,
Napětím sevření.

Toužíme předvést to,
Co za půl roku,
Naučil mistr nás,
Kroků a kroků.

Toužíme předvést se,
V nejlepším světle,
Tance latinské
I tance ševce.

Slečny v šatech
A páni v oblecích,
Stojíme před vámi,
Minuty poslední.

MOTORKA

Rychlostí jezdívám,
Vášností prahnu,
Se smrtí počítám,
Snad neupadnu.

Kola se roztočí,
Já vzplanu žárem,
Vzpomínky potlačím,
Nespadnu na zem.

Motorů zvuky
A benzínu vůně,
Mrhané životy
I chtivé ideje.

Kapoty lesk
A broušená kolena,
Zatáčky, vítězství,
Zkažená nálada.

Tohle je svoboda,
Tohle je láska,
To je má nevěstka,
Žena i kráska.