Autor: Filip Šetek

UKOLÉBAVKA

V dálném, dálném remízku – leží jezírko,
v jezírku beruška, jež usedá na pírko,
pírko se kolébá...
Hřejivý pocit ji polévá.

Příroda krásná – krása přírody;
leží na hladině list!
Je jako divadlo – všichni usedají,
není na jediném listě míst.

...však nejen hmyz, však i ptáci usedají,
však nejen ptáci – tak i šelmý rys,
všichni usínají pospolu – zanechali práci,
všichni společně tam spí – nebdí se strachem,
– v tom radost přírody noční tkví.

SLAST SMRTI

Jde to se mnou z kopce –
v lovu nejsem ovce –
ani ovcí lovce –
hlavu zdviženou –
pluji v loďce.

Je jasná noc –
měsíční svit má vůle moc;
jeho výřečností vzdává mi hold –
sebejistota nechybí mi,
přestože v mé duši hřmí –
nikdo už teď na večer,
nepřijde mi na pomoc –
přece bych teď nebrečel…

...vždyť vidět jezerní vílu je dar,
i když nese si cizí tělo k snědku,
jen, co mne spatřila – nemohu dál,
zavřu se v bezedné touze ji milovat,
vždyť s ní sním, že mě sní,
jíst nebo směšovat se?
Co lepší jest – kdoví?

VÁŽNOST

Jak na tobě tvoje šaty drží –
jak tvůj oděv lehkost odkrývá,
když sněží, když prší,
Co na to? ...když nikdo se nedívá?

Odhalená jako stín,
prostá, čistá – jak prázdnoty síň;
a v síni nic víc než krabice vín
...a vina nesoucí se povětřím.

Jeden, druhý, třetí, ...třicátý?
Kolik jich je ještě třeba,
stálý počet zmenšuje se se stářím,
chlupatý, tlustý, rohatý –
chudák jeho žena.

A ty se divíš a divíš –
že se od tebe pohledy odvrací,
to snad se vidíš – kdo jim lásku rozvrací,
...copak se trochu nestydíš?

Když ti život nesedne, tak ti nesedne – budiž;
jenže když vrásky máš – nezájem více budíš,
třetí, druhá vráska po první –
spadneš do svý jámy bezedný...