Autorka: Michaela Rabová

DÍVKA BAUDELAIROVA

Dívka Baudelaiova
o samotě v temném lese
dívka z díla Baudelaiova
zimou se
i strachem třese
marně doufá,
že se chová
před očima toho lovce
jenž chce střelit
ze své zbraně
krásku z duší
bludné ovce,
avšak s tělem bludné ovce.

Silný vítr lesem vane
dívku, která
bez sil padá
šimrá pírko tetované
ostrou jehlou
v bílá záda
z posledních sil
opět padá
pod desítkou tź větví krovů
do rukou
však ostrá tráva
řeže dívka Baudelaiova.

Sedíc si své rány líže
pak se kapka
v krvi vpíjí
do zlatého
těla kříže
schovávajíc
v chladném stínu
očekává příchod noci
odříkajíc verše splínu
marně toužíc po moci.

Míchající se kapky deště
z nebe volna padající
s krví,která stéká ještě
na dívčině bílé líci
objevil se lovec znova
jeho šíp ji proklíná
hrdlem, jehož zněla slova
prokletého básníka.

PRÁZDNÉ TVÁŘE

Do prázdna hledící tváře
a bez života skořápky
toužíc jen
po troše záře
by prosvítila jim kabátky.

Proplétám se
mezi nimi
zdráhají se doteků,
a pak pohlceni stíny
promlouvají potichu...

Hlas jejich
jest slabý
spíš šumem
zdá se být
přec rozhoupal koráby
na moři citů plující.

Vně jednotvární,
bez pocitů
však uvnitř lidé
jako květ
potřebují jen
trochu soucitu
by spoznali
lásky svět.

Pohledět do hloubky
těch očí,
co už šťastnější
snad jsou
a vědět, že právě
se v nich točí
i když oni zpříma jdou.

SPÍCÍ MĚSTO

Pražce jsou zarostlé
keři a trávou
u vyhýbek červených
pod hávem rzí
táhnou se nejeté,
zašlé koleje
do města, které
hluboce spí.

Na chodníku
tyčí se
haldy špíny,
vteřiny lámou se
pod tíhou dní,
v příkopu černá
hromada uhlí...
nikdo ji nesklidí...
město spí!

Jen tulák
vítr si fouká
do korun stromů
jak flétny slobounce zní,
on rozhoupává
kostelní zvony
zvony zvoní,
však město spí!

Ve výkladech
smějí se figuríny...
je plno pavučin
na každé zdi.

Co pak si přejete?
Budete platit?
Ne!
Není komu, vždyť město spí!

Král stoletý
dub se dívá do dálky,
jediný, kdo ve městě bdí
a pak ještě tráva
švelící ve vánku a bodláky
Jinak všechno spí!

Roky plynou
opravdu rychle
pohled na vás
za sto let unudí
pohled na staré,
spící město,
které už nikdo nevzbudí.