Autorka: Eliška Kohlíčková

HRANIČNÍ VTEŘINY

Mám to v sobě neuklizené
Diogenes by na mě byl pyšný
ramínka se na žebrech neklidně houpou jako při léčbě konejšením
chce se mi zavřít do skříně mezi (tvoje) košile a zaživa jim utrhat knoflíky
bolelo by je to?

ještě pořád umím pokrčit prsty do tvaru evokující objímání
gesto které osvobozuje
zraňuje
připomíná
prenatální nárok a nevyřčená slova

nauč se francouzsky
ochoč lišku
zalej růži
ostříhej beránka

Exupéry je mrtvý
neboj nehledala bych tě na trhu s otroky
nejsi Prévert
neprodáváš na trhu s květinami
nejsi liška
nepotřebuješ zkrotit

o sobě mluvit nechci
už tak je to celé snadno ubližitelné
od první vteřiny
hmatatelně osobní.

ÚMRTÍ POTULNÉHO PRODEJCE NÁPLASTÍ

Občas si na tebe vzpomenu
bojím se že najdou všechna ta jazykem upletená slova
která nemá kdo oblékat
a budou se ptát

to kdyby ses vrátil
jako tenkrát jizva za jizvou
a potulný prodejce náplastí zemřel už před lety
život je bič

dlužíš mi to

jako když přes jaro sníš všechen cukr
a na podzim ti zbyde sůl.

PODPISY NA DUŠI

Po výročí smrti se mimo tělo prudce ochladilo
pod postel zasadili růži
a ta teď prorůstá a narušuje strukturu vnitřních přesvědčení
zkus to říct nahlas
nechybíš mi

mám za ušima přístav
lodě vyplouvají v závislosti na tom jak často pláču

sháním pronájem ve kterém bych bydlela po maturitě
stačila by mi v něm bezpečná náruč
konvice na čaj
skříň
koupelna s vanou a umyvadlem
kuchyně kde hrníčky nebudou vrhat stín připomínající blues
vůně pánského parfému
prázdný rám reprezentující memento jako nalomenou kletbu
a psací stroj abych mohla žít černobíle a připadat si retro

prodloužili mi smlouvu
pořád platí
o tobě a o mrtvých jen v dobrém
anebo vůbec.