Autorka: Radka Hůjová

PROPLETENCE

Ze Zlatých stránek
opíšu číslo na pána z pekla
a budu se divit z plných plic.

Že věčný je spánek
za vše, co jsem řekla
a za život bez hranic?!

Vždyť smrt si nevybírá odsouzence
a on je jen figurka.
Osud má všechny možné propletence,
tak k čemu je ta brožurka?

Dlouhé rozpravy, seznamy vhodných frází
pak na úsměvy manuál.
Co však tenhle kodex nemá, co mu schází,
je nějaký smysl, aby zaujal.

Kašlu na nesmysly. Co je komu do mých pastí?
Budu si žít po svém. S peklem už jsem smířená.
Než ulehnu pod hlínu, ať duši mám zhuntovanou slastí.
Tak pekelníkův parťák v nebi, ať se raději nedívá.

BÁSEŇ, PRO KTEROU PROSTĚ NEMÁM NÁZEV

Mezi prosklenými budovami.
Mezi labyrintem slov všech
intelektuálů s budoucností,
kreslím na špinavou oblohu úsměv -

- malý důkaz lidských ctností.

Mezi listovím s tetováním podzimu
a tichého smutku bez konce.
Mezi proudy zrezlých vlasů
a mrazivým žalem v očích blesku,

se vpíjím do sdělení hlasů.

A snáší se ostří deště na básnířku,
když čte si mezi řádky osudu.
Utíná hlavy všem, kteří zůstali tu němí.
Všem, kteří se vzdávají snů a

zanechávají je mezi nebem a zemí.

OBĚTI NEKONEČNA

Je jako dým z vonné tyčinky.
Chvíli Tě těší a pak se ztrácí do éteru.
Někam pryč - od duší. Do neurčitých směrů.
Bloudí a hledá jinou oběť,
která pak učiní stejně chabou zpověď
v podobě přetrhaných žil
a prostřelených hlav.

A ty němé žalozpěvy
a zjizvené zvuky pláčem
a slova utkaná ze lží,
nadobro překryjí tu
Krásu lásky,
skrytou v
Nekonečnu.