Autor: Michael Drahý

Přišly mrazíky

Z černajících stříber,

bez kterých jsem dřív nemohl být,

Tahám plíšky,

které ještě unikly podzimnímu vzduchu.

A,

dýše na ně,

zavávám je kočičími lístky.

Zčernají,

jako mlčenlivá přání,

však teď mě vzaly

zpět

mezi všechny zelenozlaté dštíny *.

Obhlížím je

a podzimní vzduch je rozzářil

jako by byli z azurových vlasů.

*dštín - něco, někdo dštící stíny

---

Duch podlétí 

V unavených očích

drápky slunečního jasu

co poškrabují rozverně a z nudy.

Rád bych je pustil

do polévky,

pod jejíž hladinou chci snít.

Plnou pampelišek,

oranžova,

vlaštovek

lásek, co teskně tápou

Chci spát

však barvy mi na víčka drápou

---

Levandulový večer

Záclona mramorově strohá

a sklo se vlní jako žár

oblohu svedla oranžová slova

Pro ně teď neudrží tvar

Za temným šedým stínem hor

vykouslým v nekonečném nebi

prosvítá zlatorudý bol

slunce, co mrzne v noční ledy

Pavučina šera splývá fialově

jako popel sněží na bytí

Chtěli jsme číst básně

Ty mě

a já tobě

Nebyli jsme dost hlasití

---