Autor: Nicole Snizek

Mé srdce září jako diamant

Takhle jsem ještě nikoho nemilovala

Co vede mě k tak prudké vášní

Proč zrovna tebe jsem vylosovala?

Proč narušuješ mě v mé kázni?

Mé srdce jak zářný diamant

V tisíci odstínech odráží tvou krásu

Proráží tam, kde jiný spadl

Že nad tím jenom žasnu

I nejcennější kovy světa

Jsou slabší než to mámení

Krása je jen pomíjivá, avšak ty jsi věčná, na Zemi

Jsi duše, jež mi sílu dává

Jež mé smysly ocení

Občas vysedávám sama z rána

Doufám, že se nezmění

Že tvůj hlas v mých uší zazvoní

Žádám vše, má ústa žadoní…

---

Na tisíce způsobů

Proč tě miluji?

Proč to bolí, když k tobě vzhlížím?

Na druhé straně světa, dnem i nocí k tobě se blížím.

Bolí to, když opouštím své obsese, slibuji.

Bez tvého hlasu nevydržím ani den, v jeho tónech si libuji,

z dálky zníš jako svoboda, ač mé věrné srdce zpívá tvým mřížím,

zůstat svobodná bylo účelem, který pro tvůj čas křížím

s doufáním, že jako zlatíčko tvé představy splňuji.

Já jásala pro plán svůj netečný,

kdo by chtěl živou osobu,

když nikdy nezklame tě on, jenž není skutečný?

Přesto zrána truchlím na hrobu,

kde chválím tvůj dotek výjimečný

a srdce rozpůlené na tísice způsobů.

---

Proberem vedle sebe

Jsi mou růží, jsi mým zpěvem

Paprskem slunce ráno nad jezerem

Co zví se o tvé kráse, není lživé přece

Hledat kousky tvé lásky v tvých odtocích, studené řece

Pro tebe i do pekla i zpět, hodiny fyziky všechny zdolat

Jsi nejkrásnější z žen, tvé jméno mohla bych navždy volat

Přijď mi blíž, už neodcházej s večerem

Vždyť víš, kde je klíč, snad vedle sebe se jednou proberem

---