Autor: Michaela Johnová

Šedivá

Potřebuji 3D brýle,

na náš dvourozměrný svět,

je jak krusta na crème brûlée,

musíš umět prorazit.

Masy klonů jdoucích v davu,

jak z pokusů různých věd,

máš-li místo krve lávu,

nejsi nic, než parazit.

A svět volá a svět křičí,

nejsi náš, tak nejsi ničí,

svět tě zdolá, svět tě zničí!

Podejte mi někdo brýle,

parazita nevidět,

jen do vytčeného cíle,

jdou pokusy různých věd.

Co se mohlo pokazit?

 ---

Les

V kouzelném paláci bez oken, bez dveří,

který má zbarvení smaragdů bříšek,

tam kde ti ptačí zpěv podají k večeři,

a místo dezertu jen tiše obdivuj,

tak jako Tizian hýření lišek.

Není tu ticho a přesto tu není hluk,

není tu světlo, však není tu šero,

labyrint chodeb v nichž zabloudil každý kluk,

když tady ve funkci náčelník Apačů,

byl hledat do vlasů poštolčí pero.

Nechce se přátelit, nic mu však nezbývá,

zapomněl na lístek s návštěvní dobou,

tisíce dvořanů ten palác obývá,

některých živých a některých nehybných,

ty můžeš přidat se do skupin obou.

V představách klidně se můžeš stát jedním z nich.

 ---

Milostná báseň

Ta sladkost přímo sálá z tvého těla,

ach bože, lásko, strašně bych tě chtěla!

Tak moc mě přitahuješ, jsi pro mě pokušení,

tak vysoko jak ty u mě žádný mužský není.

Své rty na tě tisknu a jazyk se mi třese,

znát tě tehdy Eva, tak jabka nedotkne se,

a teď zařvu do světa, aby se vědělo,

že miluji tě drahá, má sladká Nutello!

---