Autor: Stella Lišková

DEN

Zlatý kotouč mizí v dáli,
to končí moc panu králi.
Teď‘ přichází přesný opak vskutku,
král předává své žezlo královně.
Dáma oděná v barvě smutku,
usedá na trůn s pokorou a skromně.
Róba posetá diamanty nablýskanými,
stříbrnými nitěmi vyšívanými.

Černočerný závoj line se lesem,
měsíční paprsky se elegantně proplétají
zelenými kadeřemi.
Každá noc zahajuje se plesem.
Světlušky na nebeský parket dopadají,
třpyt rozdávají směry všemi.
Jemný vánek rozhoupal hladinu jezírka.
Z mocné haluze sova vzlétla,
při letu rozhýbává svá jemná pírka.
Taková je půlnoc léta.

To je ta chvíle jediná,
kdy jsou všechna místa stinná.
To je ta chvíle jediná,
kdy ticho ulice prolíná.
To je ta chvíle jediná,
kdy celé město usíná.

---

CESTA

Muž středního věku
nasycen bezmocí.
Pohár plný vzteku,
návaly emocí.

Dodělává práci,
šéf na něj naléhá.
Až v hluboké noci
ke spánku uléhá.

Další den v šest ráno
za volant usedá.
Je nastartováno.
Kvap, pás si nedá.

Oči mu padají,
červenou projede.
Auta nabourají,
dnes už nedojede.

Přední sklo prorazí,
velkou bolest okusí.
Záchranka dorazí,
na sál rychle musí.

---

ŽIVOT

Po těžké operaci
na kapačkách leží.
Srdce ztrácí frekvenci,
závod se smrtí běží.

Do místnosti vstupuje
osoba v černé kápi.
Po lůžku natahuje
své dlouhé shnilé drápy.

Poslední zrnko zbývá.
Svého činu lituje.
Však pozdě, to tak bývá.
Každý někdy chybuje.

Pomalu pod životem
prolamují se ledy.
„Proč byl jsem idiotem?“
vydechl naposledy.