Autor: Klára Müllerová

Psala mi rtěnkou vzkazy na zrcadlo.

Vždy je zakončila slovem nashledanou,

což třeštivě kontrastovalo se značnou

neformálností celého sdělení.

Bytostně jsem nesnášel její slova mazat,

ale jen tak jsem měl naději, že napíše vzkaz další.

...

A teď?

Místo rudé rtěnky mám zarudlé oči

kouřem, ponocováním a          pláčem.

Spoustu očí.

V každé střepu jeden pár.

Ale ani všechny jejich slzy

by nedokázali jen rozmazat

ten bolestný nápis