Autorka: Babeta Frischmannová

NEDĚLNÍ VEČER

Posedávám na posteli,
Broukám si tu svou,
Sama, večer o neděli,
Sama s kytarou.

Trochu se mi chvějí prsty,
Zas na mě jde chlad,
Kéž by tu byl se mnou někdo,
Komu můžu hrát.

Čas se zdá být nekonečným,
Když je člověk sám,
Být samoty vězněm věčným,
Tak se uhlodám.

Myšlenky, co jindy mlčí,
Do uší teď řvou,
Snad na chvíli umlčím je,
Písní o nás dvou…

TEN

Ať dnem či nocí,
V dobrém, zlém,
Vím určitě, že ty jsi ten,
Ten jeden, onen, ten.

A nastokrát se v duchu ptám,
A nevím, proč ti přísahám,
Že právě ty jsi ten,
Ten jeden, onen, ten.

Odpověď? Ta lehká není,
Jsi zkrátka náhlé rozednění,
A v náruči tvé se všechno mění,
Znáš to, ten pocit třesu, chvění.

Znáš to? Ten pocit chvění, třesu,
Hraného klidu, vnitřních běsů,
Kdy čekáš ve tmě na úsvit,
A ten zaručen není.

A tisíckrát se v duchu ptám,
Jak moc pro tebe znamenám,
A jestli jsem to právě já,
Ta jedna, ona, ta.

A pokud jsem nyní ona, ta,
Budu ti jednou lhostejná?
A zašeptáš-li moje jméno,
Co tón, jímž bude vysloveno?

Tak ptám se v duchu tisíckrát,
A odpověď snad nechci znát…

Ať dnem či nocí,
V dobrém, zlém,
Pověz mi, proč už to nesvedem?

Snad nejsi ten jeden, onen, ten…

SLOVA

Bolest je jen slovo,
Slovo neublíží,
Nemůže tě ranit,
Duši tvou však tíží.

Nic netrvá věčně,
Čas nás všech se krátí,
Zrušme tedy slova,
A bolest se ztratí.

Zrušili jsme slova,
Čas se krátí více,
Sedíme tu znova,
V svitu půlměsíce.

Sedíme tu spolu,
Přitom každý sám,
Díváme se dolů,
Místo ke hvězdám.

Zrušili jsme slova,
Čas se stále krátí,
Vždyť beze slov nelze,
Ani lásku dáti.

K lásce třeba slova,
I když nesou trny,
Bolí zas a znova,
Kopec je to strmý.

Rány jsou to těžké,
Časem se však hojí,
Lásku, slova, bolest,
Silné pouto pojí.