Autorka: Hedvika Lukesová

LIDICE

Byla jedna vesnice,
jež jmenovala se Lidice.
Narazit jste mohli na bohaté či chudé,
ale hlavně to byli (bez žádného jen) lidé.

Děti chodily do školy,
odpoledne děvčata pletla věnečky.
Chlapci si hráli na poli,
malé ratolesti zpívali písničky.

Každý z nich měl svůj vlastní příběh,
ale nacisté jim je ukradli.
Nebyl to normální života koloběh,
protože jim vše, všecičko vzali.

MUŽI

Sviť nám měsíčku sviť,
poslední noc nastala.
Již nemáme ani niť,
každá dívka plakala.

Byli to lidičtí muži,
ani jeden z nich nezbyl.

Před statkem matrace jsou,
před nimi naši druzi stáli.
Bez výkřiku na smrt jdou,
našimi hrdiny se stali.

Byli to lidičtí muži,
ani jeden z nich nezbyl.

Teď do pušek se díváme,
nejdřív po pěti, pak raději deset.
Na naše blízké vzpomínáme,
ale na úctu čekáme kolik let.

Byli to lidičtí muži,
ani jeden z nich nezbyl.
Nasadili vlastní kůži,
každý z nich hrdinou byl.

ŽENY A DĚTI

Ženy a děti v tělocvičně sedí,
jedí poslední zbytky,
neuvěřitelný hlad všichni mají.

Vojáci přichází
a děti berou.
Matky je brání,
síly dochází,
už spolu nejsou.

Sbohem mami