Autorka: Klára Soukupová
DUHA
Líbej se s děvčaty,
líbej se s chlapci,
pro naši lásku
všichni jsme zrádci.
Líbej se tiše,
líbej se věrně,
přes všechny pochyby
milujem stejně.
INKOUSTU
Pro barvu na kůži nevnímaj duši,
jen v dlouhém rukávu prý mi to sluší,
jen v dlouhých kalhotech můžu jít ven
bez poznámek na tělo a temných jmen.
Pro umění na nohou nevidí laskavost,
vy vážně chcete mi vnucovat neznalost?
Jak slepě musíte jen vidět svět?
Povrchně, nešťastně, jak černý květ.
Vždyť až se rozpadnu jak každý v prach
i obrazy zůstanou v niterních tmách.
MLHOU
vydechuji kouř a dívám se do něj
jak mizí v dáli, pomalu a slibně
hrdlo mne pálí, pro slova ni kouř
a tak jen slzy derou se vně
znovu se nadechnu, bezbranně, snadno
přemýšlím, jestli ne naposled
kolena lámou se, já padám na dno
do trávy, do pekla a nikdy zpět
křídla, co měla jsem, dávno mi vzali
křídla i úsměv zvládli mi vzít
ruce mi rozechvět, rozbouřit moře
jen temnou prázdnotu můžu dál mít
temnou a palčivou, jak prázdnou láhev
co leží mi na stole, vedle ní dopis
s prosbou o odpuštění a slovy přání
jakéže květy maj zdobit rakev
rakev, co uzavře mladičkou tvář
pro dívku, co bála se dospěti
nad kterou jen měsíc teď drží stráž
a odráží rubín, co mění se na krev