Autorka: Marcela Hamplová

DOKTOR LES

Vnímám klid,
jež mám na duši.
Cítím s lesy,
kde je svěží ovzduší.
Vnímám jejich čistotu,
získávám zpět jistotu.
Stromy nemusí mluvit,
stačí ticho.
Abys slyšel, co chtějí vyslovit,
naslouchej, aniž bys použil své ucho.
Otevři bránu duši své,
však stromy jsou doktoři.
Máš-li na ní rány velké,
oni ti je vyléčí.
-A neboj se, zvládnou to i bez řečí.

DRAHÁ KVĚTINKA

Květina klíčí, pomalu, ale jistě,
roste k nebesům, sleduje slunce.
Vnímá to teplo a silnou zář,
dělá jí to dobře, i když nemá tvář.

Nemá tvář, i přesto je nádherná,
je půvabným andělem, co svatozář má.
Zda-li pak tohle všechno ví?
Nikdo jí to bohužel nepoví.

Nedílnou součástí – přírody a okolí,
až ji člověk utrhne, trochu ji to zabolí.
Uvadne a neprocitne,
avšak člověku to nevadí.

MRAKY A FANTAZIE

Vidíš tu krásu kolem sebe,
když každé ráno rozsvítí se nebe.
Ptáci začnou zpívat, tráva, stromy tančit,
Melodii hraje listí, když se chystá větřit.

Vidíš tu spásu, já ji vidím taky,
když po nebi se roztrhají bílé, šedé mraky.
Ukazují tvary, výplody naší fantazie,
to všechno, co v nich vidíš, je odrazem tebe (i ne).

Tak alespoň mohu připomenout si,
jaké jsou mé pozitivní osobnosti rysy.
Podívejte se na nebe, jak vypadají mraky,
možná si budete říkat, že vás šálí zraky.