Autorka: Lucie Simunová

01

Noční obloha je jako mořské dno
poseté perlami,
jen se více vystavuje na obdiv.

Mořské dno je jako noční obloha
posetá hvězdami,
jen se tiše schovává za odliv.

A možná je vše cyklické
a mořské dno je noční oblohou.

A možná jsou jako ty a já.
Bez sebe existovat nemohou.

02

Je brzké říjnové ráno.

Obloha z kašmíru
protkaná stříbrnou nití
se zvedá a klesá.

Přes srpek něhy
se táhne pruh mlhoviny
rozptýlen ve vlnící se moře.

A zdá se, že kopule hmoty
nad mou hlavou dýchá,
zatímco já,
oslněna tou krásou,
nemohu.

03

Světlušky jsou jako hvězdy,
které tvoří galaxie,
pohybující se
nezávisle na zakřivení časoprostoru.

Galaxie,
kterých je možné dotknout se.

Galaxie,
které jsou pro svou krásu tak křehké,
že se mohou vytratit ještě rychleji,
než se objevily.