Autorka: Markéta Plešková

MRAVENCI

Můj papírový domeček ze života drží pohromadě
průsvitnou lepenkou. Jen ať vypadá stabilnější!
A kolem běhají strašáci a vichřice duní na zahradě
a já se krčím v koutě jako ta jediná, kdo je zdejší

Kdykoliv zavane vítr trochu silněji než obvykle my
- já a moje obavy - se choulíme pod veřejemi

Už dost! Křičím proti větru proti dešti proti zkáze
Co bys, osude, řekl trochu lepší rovnováze?

Už dost! Křičí na mě nemilosrdný svět na oplátku
už jsem skoro na konci, mám jinde začít od začátku?

Blesky se od průhledné izolepy odráží
a na nebi
se mi na vteřinku zdá duha, pak se svět zachvěje
a já vím, že tenhle dům nezažije budoucnost.
Najednou mi lepenka překáží
a já trhám
a spolu s papírem se boří i malicherná naděje
na normální holku a normální život a poslední most

A já vycházím zpoza prachu a ztrouchnivělých trámů
a na lebku mi dopadají první nevinné kapky deště
Jako by právě nepromáčely poslední zbytky plánů
jak splynout v davu, jak udržet nescvaknuté kleště
společnosti.

Najednou zahlédnu barevný oblouk nové šance
Duha se mi nezdála, za mnou se bortí můj starý život
z karet a já vykročím do nového rána krokem psance
Po dlouhé době cítím vzduch na tváři cítím
svaly nervy kosti

Slunce svítí a já znovu nalézám krásu celého
světa před bílými stěnami vězení plného konvencí
Co je na zapadání do davu tak skvělého

Jsme teda lidé nebo mravenci?

V DÝMU

Jak člověk rozpozná vlaštovku
která přináší truchlivou zimu?

Do dlaní chytám dešťovku
Bráním se vzdálit od podzimu
a lituju každou užovku
jež zatratí samu sebe v dýmu

Vždyť kolikrát za život máme šanci
vážit si světa v mlhavém ránu

Zkroušení a zkroucení jak v ranci
obra, co nás vláčí grafy k lánu
čísel a předsudků a financí
a pak hej hou, nazdar a skončíme v pánu

Zatracujeme tak sami sebe, čáry máry
a z lidskosti se zvolna stává vzpomínka
Jednotky místo abychom tvořili páry
Pro každý den nějaká podmínka

Z nových myšlenek zbývají cáry
a vlaštovky odnáší poslední kamínka

SLADKÁ

Jednotlivé světy na n-tou
Básně s mizernou pointou
Slova se skrytými významy
Jen se zkuste dostat přes brány
Myšlenky obalené v celofánu
Aby nikdo nemohl předčítat
o mém životě.

Mašle s barevnou pentličkou
Urážky a výtky říkat okličkou
Problémy řešit se sladkým úsměvem na tváři
Nejlepšího nepřítele doprovodit k oltáři
Samozřejmě, není zač, byla to maličkost
A když už máš té cukrové vaty dost
běž spinkat na kutě.

Jak ze Zmijozelu lži, nenávist a prach
ve společnosti, kde nejčastější emocí je strach
Strach z pravdy, tohle si přiznat dokážeme
ale nikdy v životě jazyky nerozvážeme
Ve světě, kde se pod marcipánem nosí lebka
A kde častější než angína je depka
A kde vedoucí a šéfové rozhodují o všem
Co se stane a nestane a může stát
ve vašem životě.

Svět s vnitřními světy na n-tou
Příběhy s mizernou pointou
Lidé se skrytými významy
Nenápadné nahlížení přes brány
Názory obalené v celofánu
Abych nemusela přemýšlet
o svém životě.