Báseň - díla

Přihlášení

Registrujte se

1 1 (Počet hlasů: 19)

Autorka: Eva Novotná

VÍTR

Ticho- jen vítr mi zpívá
o tom, co viděl
a nepřeje mi zažít.
Holt takové stavy mívá,
kdy místo aby nás mrazil,
rady nám dává.

Co jsi viděl ?
Pověz mi ty hrůzy,
které postrádají
smysl a cit.
Viděl jsi hádky,
nebo snad vraždy?
Pověz mi, větříčku,
prosím.

Znám jeden svět,
pravil mi vítr.
Kde každý je výjimečný
a může cokoliv,
ale nikdo to nevidí.

Jenom se hádají,
podceňují se navzájem,
někdy i válčí,
hrůza na to pohledět.
Jsou to jen dětské spory
uvnitř nás.

Ale není to tak zlé,
najdou se lidé,
kteří opravdu dospěli
a snaží se ostatní vést.
Ale ostatní nechápou.
Proto v tichosti,
či v chladných stínech
mění ty zmařené části
velkého a nerozhodného světa.

Kde je ten svět,
jak pomoci mu mohu ?
zděšeně vyjekla jsem k větru.
Jen se usmál a pravil dál:
V tom světě žiješ,
pokud chceš pomoct,
dospět musíš.
A jako chladný stín,
nenápadný a tichý,
zatni pěst
a začni měnit svět.


BRÁNA NOCI

Noční obloha- tak jasná,
tak nestálá.
Létáme v kruzích
kolem hvězd,
severní vítr zkouší,
kolik toho dokážeme snést.

Noc – temná a čarovná -
protínají ji bílé body
a Ty jen sedíš,
sleduješ jasný Orion
na ladné hladině vody.

Severní vítr čechrá vlasy
jak jezírku, tak nám,
chce nás vyzdvihnout
výš k noční obloze,
ví a ví to moc dobře,
jsme slepí, když sedíme
u odrazu vlnité mlhoviny.

Stará vyhlídková věž
dovede nás k moci,
schody spirálové
vedoucí tak vysoko
dovedou nás nahoru,
přinesou až k noci.

Kozoroh, Vlk, Drak,
kolem nás víří noc,
na cestu září,
dokazují nám svou moc.
Váhy, Malíř, Kompas -
vedou nás daleko,
až tam, kde končí tma.

Slunce se přikrádá
a nový den začíná.
Nové světy, jiná místa
spící v klidu za hvězdou,
čekající na svůj čas,
až nám dveře otevřou.


PÍSEŇ PŮLNOČNÍ

Probouzím se ze snu,
zděšením vzhůru jsem,
už nikdy více neusnu.
Nemůžu, strach nedovolí to.
Z okna jak křišťál vyhlédnu,
noc v plném proudu je,
nesmírná tma,
hrobové ticho.

Však ale něco protíná
temnotu zrádnou,
světlo chladné
line se z oblohy.
Není to lampa,
ty už dávno ztratily záři.
Ani hvězda to nemůže být,
už mají dávno spát.

Ticho zrádné ustává,
cizí hlas ho utlumil.
Nemluví, ale zpívá
skladbu neznámou.
Kdo...kdo jsi, řekni mi.
Asi mě nevnímá,
žije jen v písni půlnoční.

Nedá mi spát
cizinec na obloze,
on se na mě dívá,
však já ho nevidím.
Kde se schovává
půlnoční zpěvák
s hlasem ze sametu ?

Vítr odehnal mraky,
peřinu tulákovi vzal,
vidím tě…
Už se neschovávej !
A zpívej dál
píseň všem na dobrou noc.

Zavírají se mi oči,
tma už neděsí mě,
stálé mi zpívá
bez přestání,
dokud svět nebude spát.
Už nebdíme mezi okny,
v peřinách spíme
s písní půlnoční.