Autor: Nymied Arela Takács

Na fotkách falešný život,
co v realitě postrádá barvu.
Když nejtemnější noc je, přijde slunce východ.
Najednou místo přežívání cítíš, že jsi naživu.

I

Všichni si myslí, že jsi šťastná. Vidí to na tvých fotkách s rodinou a přáteli pořízených na místech,
která jsi navštívila. Každý si ale všimne jen tvého úsměvu, a ne smutku v tvých očích. Jako teď. Tví
rodiče se něčemu opile smějí a mávají na tebe. Tak nahodíš umělý úsměv a uděláš selfie, aby všichni
považovali divadlo za skutečnost, a pak se přidáš k rodičům v hraní si na šťastnou rodinku
navštěvující Niagarské vodopády. Víš, že se u fotky hned objeví spousta lajků od lidí, co si myslí, že
tě znají. Jen tvá nejlepší přítelkyně ví, že o to nestojíš. Jen ona ví, že pro své rodiče nikdy nejsi dost
dobrá. Že jsi pro ně na obtíž. Jen ona ví, že tvrdě dřeš, abys byla nejlepší ze třídy, chodíš do tanečních,
hrát na kytaru a klavír a závodně běhat, prakticky kvůli tomu nemáš na nic dalšího čas, a to jen proto,
aby na tebe byli rodiče hrdí. Ale jim přesto nestojíš za pozornost. Prostě nejsi dost dobrá. Přeješ si, aby
tví rodiče byli spíš jako rodiče tvé nejlepší kamarádky. Možná jsou příliš starostliví, ale milují ji. Ti tví
jsou veselí ve tvé přítomnosti pouze, když nejsou střízliví. Přeješ si, abys zjistila, jak bys pro ně mohla
být dost dobrá. Aby ti dali své uznání. Nebo ti aspoň řekli, že tě mají rádi…

II

Tvá kamarádka ti dnes řekla, že se stěhují pryč. Její rodiče dostali nabídku lépe placené práce ve
stejné firmě a přijali ji. Bohužel pro tebe však ve víc než dvě hodiny vzdáleném městě. Co bez ní
budeš dělat. Vždyť ona je jediná, kdo tě opravdu zná. Kdo má rád tvé pravé já, ne to falešné. Tvoje
kamarádka ti slíbí, že ti bude pořád psát, vždyť jsi její BFF. Určitě se budete co nejčastěji navštěvovat.
Nebo aspoň ona tebe, opraví se, protože ví, že s tvým nabitým programem by to bylo jistě
komplikované. Proč s tím neskončíš? Proč se nestaneš sama sebou? Jsi perfektní taková, jaká jsi. Když
to někdo není schopen doteď pochopit, kašli na něj. Jeho škoda. Nestojí za to, být kvůli takovým lidem
někým jiným. Tvá kamarádka se tě snaží přemluvit, ať necháš toho, co tě nebaví, a začneš žít po svém.
Když tě tvoji rodiče doteď nebyli schopni ocenit, už se to pravděpodobně nestane. Čekáš na zázrak, co
se největší pravděpodobností nestane. Ale kolem je spousta lidí, kteří by si tě vážili, ne pro to, co
předstíráš, že jsi, ale pro to, kdo opravdu jsi. Stačí jen být sama sebou…

III

Tvůj život je bez tvé kamarádky osamělý. Stále si píšete, voláte, ale není to ono. Chybí ti její
přítomnost. Vždy byla tvým světlem ve tmě, vodící hvězdou. Teď bez ní stále častěji ztrácíš směr.
Kontaktu mezi vámi ubylo, protože si tvoje kamarádka na nové škole našla přítele, a ty ji nechceš nutit
vybírat si mezi ním a tebou. Má právo na svůj život. Nemůžeš se na ni pořád obracet s každým svým
problémem, přestože cítíš, že je jediná, za kým můžeš jít. Čím dál častěji přemýšlíš o tom, co řekla,
když jste se loučili. Že bys měla žít svůj život. Mohla bys praštit s během a tanečními. Na kytaru a
klavír bys mohla hrát jen doma. Mohla bys skládat písničky a dát je na internet pod smyšlený profil.
Nikdo by nevěděl, že jsi to ty. Mohla bys ukázat, kdo opravdu jsi a co skutečně cítíš. Čím dál častěji si
pohráváš s touto myšlenkou. A jak se tvůj život stává prázdnějším, smutnějším a osamělejším,
přidáváš více fotek tvého šťastného a slunceplného života a získáváš víc followerů na sociálních sítích,
kteří ti závidějí tvůj falešný život. Falešní přátelé falešné osoby.
IV

Skončila jsi se vším. S mimoškolními aktivitami. Se sociálními sítěmi – každou jsi zrušila. Známky
ti klesly. Přestala jsi být tou studentkou z plakátu. Smyšlenkou, co opravdu neexistuje. Způsobilo to
hodně problémů s tvými rodiči, pořád se hádáte. Najednou pro ně nejsi neviditelná. Nejednou si tě
všímají. Místo ignorování ti teď vynadají, jak jim kazíš image. Jak se nehodíš do obrázku jejich
perfektní rodiny. Proč se starají, když se nestarali doteď? Jako vždy je to jen a jen o nich. Tvé smutné
a hořké písničky se stali hitem mezi puberťáky. Mluví se o tobě ve škole. Na jednu stranu tě urážejí,

jak jsi rozmazlená a jak ti není tvůj perfektní život dost dobrý, na druhou stranu mluví o tvém
hudebním avataru, že jsi tak nadaná a jak musí být tvůj život určitě tak podobný jejich. Nikoho ani
nenapadne, že ty a avatar jste ta samá osoba. Vždyť proč by taky jo? Neznají tě. Teď jim nezvedneš
popularitu, tak nač by se o tebe starali. Jsi jen další zmizelá kometa. Sluncem, co zašlo za obzor, a
místo toho v nepochopené noci září jako jedna z kupy hvězd.
V

Skončila jsi se vším. S mimoškolními aktivitami. Se sociálními sítěmi – každou jsi zrušila. Známky
ti klesly. Přestala jsi být tou studentkou z plakátu. Smyšlenkou, co opravdu neexistuje. Způsobilo to
hodně problémů s tvými rodiči, pořád se hádáte. Najednou pro ně nejsi neviditelná. Nejednou si tě
všímají. Místo ignorování ti teď vynadají, jak jim kazíš image. Jak se nehodíš do obrázku jejich
perfektní rodiny. Proč se starají, když se nestarali doteď? Jako vždy je to jen a jen o nich. Tvé smutné
a hořké písničky se stali hitem mezi puberťáky. Mluví se o tobě ve škole. Na jednu stranu tě urážejí,
jak jsi rozmazlená a jak ti není tvůj perfektní život dost dobrý, na druhou stranu mluví o tvém
hudebním avataru, že jsi tak nadaná a jak musí být tvůj život určitě tak podobný jejich. Nikoho ani
nenapadne, že ty a avatar jste ta samá osoba. Vždyť proč by taky jo? Neznají tě. Teď jim nezvedneš
popularitu, tak nač by se o tebe starali. Jsi jen další zmizelá kometa. Sluncem, co zašlo za obzor, a
místo toho v nepochopené noci září jako jedna z kupy hvězd.
VI

Tvoje kamarádka se sice ozvala, ale jen napsala, že je se svým přítele a že nemá čas. Chápeš to,
láska je láska, proto jsi jí psala míň a míň. Ale nyní jsi ji nutně potřebovala. Jak může nechat ve štychu
svou celoživotní kamarádku, když ví, že je jediná, která tě opravdu zná? Opravdu je pro ni kluk, který
se může ukázat jako pouhé pobláznění, důležitější než osoba, s níž si slíbila, že budou BFF? Věčnost
asi není tak dlouhá, jak se tvrdí. Jen očividně končí ve chvíli, kdy to nejméně čekáš. Z jiného soudku:
tví rodiče na tebe od včera nepromluvili – dobrá zpráva… víceméně. Se vším, co se děje, ses nakonec
rozhodla, že na tu zábavu přijdeš. Proč ne? Když jsou alkohol a drogy tak dobrými přáteli s tvými
rodiči, tak proč by nemohli být i s tebou? Přeci jen, pak bys byla jako oni a oni jsou přece úžasní a
dokonalí a tak dál. Slýcháš to od nich dennodenně. Ještě před začátkem vyučování jsi zašla za tím, kdo
tě na tu zábavu pozval. A řekla mu, že přijdeš. Celé vyučování přemýšlíš, jestli děláš správnou věc –
na párty pořádané stejnou osobou, jako je dnešní pořadatel, byla někdy volána policie. Obvykle kvůli
rušení pořádku nebo užívání návykových látek (alkohol, drogy, tabák) nezletilými. Nemůžeš vědět, že
se to dnes nestane. Měla bys ještě větší potíže se svými rodiči, než máš dosud. Na druhou stranu, po
včerejšku je ti to vlastně jedno. Nevíš, proč by ses měla starat o to, co bude, když dnešní večer bude
malér. O co horší to může být? Vykopli by tě z domu? Určitě ne. Neriskovali by nic, co by je mohlo
trvale poškodit v očích ostatních. Nanejvýš by tě poslali na nějaký internát někde hodně daleko.
Ačkoli by to možná nebyl tak špatný nápad, přemýšlíš. Když svým rodičům řekneš, že chceš jít na
internát, zatrhnou ti to. Takže je k tomu musíš přinutit. Když je ztrapníš, zneschopníš před ostatními,
odklidí tě okamžitě někam pryč. Budou sice všem tvrdit, jak je to celé tvoje vina, ale ty už se s nimi
nebudeš muset nějakou dobu potýkat. Budeš pryč od jejich nezájmu, od lidí, jež znali jen tvou
falešnou tvář, od těch, co si dovolují tě soudit, aniž by vlastně cokoli věděli o tobě a tvém životě.
Dostala bys nový start. Jako když zjistíš, že útes před tebou není útesem, ale jen roklí a ty jsi přes ni
našla most.

VII

Vyšlo to přesně, jak jsi plánovala. Zábavu ukončila policie a pro tebe si museli přijet tví rodiče.
Cesta domů byla tichá. Změna, vítaná, proti dřívějšku. Jako když ti ve válce dojde munice a ty
přemýšlíš, co vlastně můžeš dělat. Vzdát se nepříteli? Utéct? Nechat se zabít? Nebo jen sedět a čekat,
co se stane? Druhou a čtvrtou možnost praktikovali doteď, ale to už nestačí. Dala jsi v sázku jejich
reputaci, a jestli z toho chtějí vyváznout se dravou kůží, pak zbývá jedině první možnost. Nejsou
hloupí, vědí, že kdybys chtěla, mohla bys ztropit takový povyk, že už by si mezi místní smetánkou ani

neškrtli. Když přijedete domů, zeptají se tě na jedinou otázku. Co chceš? Ještě nedávno bys chtěla od
nich uznání, přijetí, aniž by je k tomu přiměl alkohol. Dnes ale víš, že by to bylo jen a jen falešné,
abyste si mohli hrát na dokonalou neskutečnou rodinku z plakátu. Tvoje priority se změnili. Chceš být
sama sebou, začít znovu někde, kde tě neznají. Jen psát písničky o životě, který není fér a přináší jedno
zklamání za druhým. O naději, kterou drží nový start. A přesně to chceš. Jdeš si tím skálopevně jistá.
To svým rodičům řekneš. Chceš na internátní školu, kteroukoli si vybereš, jen daleko odsud.

VIII

Po tom, co tví rodiče souhlasili, sis okamžitě šla vybrat novou školu. Internát zaměřující se na
umění, ve tvém případě na hudbu, zněl božsky. Nádherná příroda, škola stranou od civilizace, jen pár
vesnic v okolí a trochu dál, ale ne příliš, dvě větší města, kde by se dalo sehnat cokoli potřebné. Když
jsi svým rodičům sdělila své rozhodnutí, okamžitě kontaktovali vedení školy a domluvili přestup.
Prakticky hned sis mohla sbalit kufry a konečně vypadnout. A protože ses nemohla dočkat toho, že
budeš moci být tím, kým jsi, taky jsi to udělala. Druhý den jsi byla pryč. Tvůj domov nikdy nebyl
místem, kam patříš. Byl to jen dům, kam jsi vlastně kvůli škole a mimoškolním aktivitám chodila jen
přespat. Držíš se naděje, že internát bude jiný. Budeš tam mít lidi, co ti rozumí, skutečně tě znají. Co
budou vědět, z čeho máš strach a že nejsi perfektní. Co poznají, kdy se schováš za masku, a jen tě
obejmou a řeknou ti, ať se neskrýváš, že nemáš proč a že spolu všechno zvládnete. Přátele, co si
nebudou na nic hrát a pochopí tě a podrží tě.
IX

Tvůj život konečně nabral správný směr. Když jsi odjela, tvoji rodiče tvrdili, že jsi jen měla svou
pubertální vzpouru, kdy jsi zjišťovala, co skutečně chceš. Říkali, jak ses rozhodla, že už nechceš
cestovat a poznávat svět, vynikat ve škole, ale místo toho ses rozhodla, že hudba je tvou největší vášní
a chceš tomu věnovat svůj život. Vyšli z toho jako úžasně chápaví rodiče, kteří podpoří své dítě
v čemkoli, co chce, ne jako zanedbávající, děti nesnášejí alkoholici, kterými opravdu jsou. Ale protože
ti platí školu, která se stala tvým domovem, proč bys tuto záměnu poopravila? Ne, takhle máte s rodiči
mezi sebou křehké příměří. Vzdálenost a prakticky nulový kontakt mezi vámi vše usnadňuje. Školní
záležitosti, jako různá povolení a takové věci, jsou jedinou situací, kdy spolu mluvíte. Ani jedné ze
stran to nevadí. Ty dostaneš, co chceš, oni si zahrají na plakátové opatrovníky a pak se s tím mohou
vytahovat před kýmkoli chtějí. Tvoje kamarádka, jak ji její kluk pustil k vodě, se ti omluvila, že tě
ignorovala, když jsi to nejvíc potřebovala. Slíbila, že už se žádný její další vztah nepostaví mezi vás.
Odpustila jsi jí. Ale nemůžeš zapomenout. Kdybys díky svému životu nabyla tak umanutá, když ses
rozhodla dosáhnout nějakého cíle, kdoví jak bys skončila. Nikdo tam nebyl, aby ti pomohl nahoru a ne
dolů. Ve škole sis našla novou nejlepší přítelkyni. Chvíli to trvalo, rivalství mezi vámi bylo silné, ale
nakonec jste se staly prakticky sestrami. Rozumíte si spolu jako s nikým jiným – vaše osamělé cesty
byly paralelami. Pak nastal zlom a cesty se nejen protnuly, nýbrž dokonce splynuly. Bylo to jako
narazit na jednovaječné dvojče, o kterém jste dosud nevěděli, a zjistit, že ani vzdálenost nedokáže
vymazat spojení mezi vámi, a tak žijete téměř totožné životy na rozdílných místech. Bylo to jako
setkat se se svým já z alternativní reality, jenž se liší pouze vzhledem. Takové silné pouto nebylo ani
mezi tebou a tvou kamarádkou ze staré školy. Samozřejmě, občas se hádáte, ale všichni sourozenci si
jednou za čas vjedou do vlasů, byť mají sebelepší vztah. Ještě s pár lidmi jste se dohodli na založení
skupiny. Zatím chcete jen dávat písničky na internet, ale pokud se chytnou, proč by z toho nemohlo
jednou být něco většího. Nikdo neví, co se v budoucnosti stane. A i když přijde pád dolů, neznamená
to, že je konec. Když se topíš a dosáhneš dna, najednou máš od čeho se odrazit zpět vzhůru k hladině.
I na první pohled zlé věci mohou přinést štěstí. To je prostě život. Znáš včerejšek, žiješ dnešek a zítřek
je neznámý. Záleží na tom, co se rozhodneš udělat. Zůstaneš na zemi ležet nebo se zvedneš a poletíš
ke hvězdám?