Autor: Andrea Bělíková

ZDÁL SE MI SEN

Zdál se mi sen,

jak vycházím

očima ven.

Bude to tím,

že mý vlasy jsou čas,

že mý prsty jsou most

a můj oheň je hlas

všem pro radost.

Stačí jeden krok,

stačí okamžik

a svět se roztančí

jak divokej tanečník.

Chtěls něco říct,

už nám nezbyl čas,

nezbylo už nic,

jen vzpomínky jsou v nás.

Byl jsi můj bůh,

byl jsi můj král,

když uzavřel se kruh

a skončil bál.

Měli jsme svůj svět.

Měli jsme svůj čas.

Řeky tečou dál…

…zas hledám slunce jas.

---

MALÍŘ

Ponořen do barev

utíká do ticha,

na křídlech pegasů

osudem zamíchá.

Milión tahů

nahradí hlásky,

z barevné mozaiky

od smíchu vrásky.

A slova utichla,

teď kouzlí rukama.

Zahřeje na plátně

teplýma barvama.

Milión tahů

nahradí hlásky,

z barevné mozaiky

od smíchu vrásky.

A štětec tvůj

po papíře tančí.

V rytmu blues

ho kapkou vody smáčíš.

Rotuje planeta,

zapláče nebe,

svět, který pálí,

svět, který zebe.

A štětec tvůj

po papíře tančí…

---

TELEPORTOVANÁ

Proč se ti zdám?

Proč k tobě v noci přicházím?

Na srdci šrám,

dny a noci bez frází.

Postrádám jiskru v očích,

radost plaší stín.

A já se stále ptám, co s tím?

Teleportovaná

bez pozvání do tvých snů.

Teleportovaná

do tvých písní, do tvých strun.

Teleportovaná.

Nový příběh začíná.

A ty jsi dál,

než jsem já.

Proč se ti zdám?

Proč k tobě stále přicházím?

Slunce zašlo nám.

Srdce z ledu rozbíjím.

Až se tvůj chladný dotek

v oheň promění,

pak spálí všechna trápení…