Autor: Tomáš Henry Abraham

MAMINKA

Polohovatelné lůžko,

pod ním plastový bažant

plný žlutavé moči.

Všechny ty kosti,

urputné bolesti,

svázaná bez zubů

v tomhle těle.

Slabě se usměje,

jenom ty oči

neumí lhát.

Chtěly by znovu skočit.

Letět… Letět… Letět…

Aniž by musely dopadat.

---

MATČINO ZRCÁTKO

Odřeknutý matriarchát

ve prospěch hermeticky otevřených svíček.

Zlo je zas zlejší jak prášek od Lanzy.

Neustále měnění sloganů změny změnu nevěstí.

Tak jak rady matek na celostátním sněmu

snímám i já z výčitek exmanželů

kýženou změnu.

A malým nožíkem seškrabuji vosk

z krvavých střípků matčina neštěstí.

---

NAVŽDY DOMA

Navždy doma,

osudem pohmožděná,

sedí a vyhlíží léto.

Až slunce a potůček bublavý,

alespoň jednou, jednou přece,

znovu ji na nohy postaví,

jako když vytáhnou ježka z klece,

zazáří všemi barvami.

Navždy doma,

k vozíku přikovaná,

s povzdechem praví:

„C'est la vie…“