Autor: Nymied Arela Takács

VOLÁNÍ HVĚZD

Volání tisíců hvězd tě láká do neznáma,

užíváš si temných nocí a proklínáš temná rána.

V noci neviděn smíš být sám sebou,

protože ti okolo neprohlédnou tmou.

V noci nemusíš se skrývat,

na hloupé nápady cizích kývat.

Jediné hlouposti, co dělat máš, mají být ty tvoje,

neboť chyby i úspěchy má mít každý svoje.

Nechceš být stínem, raději budeš tím, kdo jej vrhá,

dosáhneš hvězd, i když cesta je dlouhá,

získáš sobě pár zlatých křídel,

najdeš někoho, kdo skutečně je přítel.

Když vyjde slunce, svět skryje tvář,

andělé ze strachu uhasí svatozář.

Žijeme ve světě lží a přetvářek,

kde sny a touhy mizí do dálek.

Tak vzhlížíš ke hvězdám za milosrdné noci.

Vyprávějí ti příběhy, mají tě ve své moci.

Závidíš jim a chceš státi se jednou z nich,

protože vzdáleny jsou světu jako žáru sníh.

---

NIKOMU NEVĚŘ

Tolik cizích tváří tě zvědavě pozoruje,

tolik cizinců tě pohrdavě odsuzuje.

Neznají tě, a přesto si troufají tě soudit,

to jen proto, že neumí na nic jiného než sebe se soustředit.

Přej a bude ti přáno, sviť jiným a oni budou svítit tobě.

Neprodej sám sebe za pár šupů ve veřejné dražbě.

Dokud nikomu nepatříš, jsi svůj, největší máš cenu –

pak už budeš jako ostatní. Jen další číslo v systému.

Nejsi věc – nemáš nikomu patřit!

Nejsi otrok a nebuď ani otrokář.

Nesejde na tom, že nikomu nemůžeš věřit,

neboť nevíš, kdo je svůj, kdo loutka a kdo loutkař.

Kdo je horší? Loutkář nebo ten, co se mu vzdá?

Kdo bezpráví páchá nebo mu jen lhostejně přihlíží?

Je tolik ovcí, co vlku věří vše, co jim povídá,

věří mu, že je nesní, že jim neublíží.

---

STUDENÝ SVĚT

Se zavřenýma očima ležíš na zemi,

led na tebe dopadá v drobných krystalických útvarech.

Však ani sníh neumí být tak chladný, jak umíme to my.

V tomhle světě ztrácíš se, jako v mrazu ztrácí se tvůj dech.

Neustále kolem tebe zuří sněhová bouře,

tvůj plamen jí z posledních sil odolává.

Nikdo nechce vidět tvou nouzi, tvé hoře,

raději dívají se pryč, když sněžit nepřestává.

Oni už dávno s mrazem prohráli,

chtějí si nalhat, že vyhrát nebylo možné.

Oni už pod ledem své touhy a sny pohřbili,

jen předstírají, že vědí, jak vypadají květy něžné.

Nechceš nechat pohřbít barvy v ubíjející bílé,

být jedním z mnoha sněhuláků v nehybném davu.

Raději necháš hořet svůj plamen do poslední chvíle,

i když těžká lavina padá na tvou hlavu.

Těžko dýcháš pod to studenou tíhou,

však stále hlídáš své plameny, ať hořet nepřestanou.

Byl bys pak tak temný, tak prázdný-

Jako celý svět. Stejný a chladný.