Autor: Timofej Golev

KALENDÁŘ

Nápady nepřicházejí tak často,

Jak kdyby kapky deště mi dopadaly přímo do rukou,

Jakoby snažily se hasit požár,

A mezi tím by v promáčených botách po kalužích probíhali malí kluci.

A já obracím kalendář,

V Rusku je právě prosinec,

A bůh ví, zdalipak tam zase mají revoluci.

Krev na těle,

A voda v rukavicích,

…zda moc jsem tehdy věděl

Jak vypadal by svět kdyby se po vesmíru plavil na červeném víku….

Ruce dát do kapes,

A pozorovat

Jak mrzutí a zmoklí jsou lidé bez deštníku.

---

Déjà vu

Silnice pokryta lesklým papírem,

Jak z poloviny, tak i zcela potištěným,

Zavládla tichá melancholie,

A ven se dívám oknem roztříštěným.

K mé duši promlouvá tichým hlasem

Nezastavující se čas,

Jak kdyby jen kvůli mně se zastavil,

Aby prohodil pár slov.

Načase bylo pro mne odejít,

Z útrob svých myšlenek,

Jen kdybych věděl,

Jak je to nebezpečné,

V čase mládí,

V čase nezvyku,

V čase nekonečném.

---

O JINÝCH SVĚTECH

Galaxie rozpjala svá ramena,

O svých vzpomínkách by mohla dlouho vyprávět.

A tak zavírá svoje oči,

A otevírá dveře do nových světů.

Mokré květy deštného pralesa

Vykvetou v diamantové koráby,

Jenž razí si svou cestu

Přes temno hvězd.

V úsvitu nových generací

Budeme vzpomínat na tebe.

Budeme vzpomínat na tebe.

Průzračná obloho.

K obzoru nového nebe,

Už blíží se tma,

Zavírám oči.

A v hluboké tmě vidím tebe,

Kvetoucí pláň a domov všeho živého, co nakonec tě opouští,

Má Země…