Autor: Linda Liczki

HÁDANKY

Je to ten vítr, co dnes ráno od řeky zpěvně vál?

Ne. To se jenom můj žal tříští o vrcholky skal.

Nebo snad kůň s lačným zrakem cválající do dálek?

Nocí zní jeho kopyta. Utek jak proud modrých řek.

Či tajemný černý jezdec, jenž rozplynul se v tmách?

Nikdo mi neodpoví. Tvář luny zchvátil nach.

Je to sen, v němž slyším pádit koňské kročeje? –

Tak táže se luna. Kůň však zmizí, než se naděje.

Je to sen, ve kterém slýchám koně ryčně ržát? –

Vyzvídá tichá luna. Vánek mlčí, smutkem jat.

---

HARLEKÝN

Na okraji jeviště dutě stojí harlekýn,

maje pravé oko samý žal a splín.

Z levého mu užuž stéká bolestínský třpyt,

když uklání se, hrbatá záda, tíhou času zbit.

Jeho tvář se v světle reflektorů bělá.

Bílá je jak čerstvý sníh. A ta ústa  – siná zcela. 

Je to ten, co kdysi býval samý žert a šprým?

Nyní se zakabonil; dav se mračí s ním.

Světla zhasla. On, který smíchu kraloval,

postává nyní trpně, pobledlý, opodál.

--- 

PÍSEŇ O MRTVÝCH RŮŽÍCH

Za oknem mráz. Úporná běl.

Dech růží jako by znenáhla zkameněl. 

Na rudých plátcích jiskřivý kal;

čas dávno odnesl jejich duše v dál.

Vítr odvál s sebou jejich kradmý bol.

Nyní chladně čpí. Svítá kol a kol.

Zbytky luny. Sinalý svit

dal ubohým květům krůpěj smrti pít.

Padá stín. Ztichla bílá zem.

Růže leží pokryty třpytivým rubášem.