Autor: Martin Hublar
ZÁVĚJE VENKU NEJSOU
Nesněží
Chtěl bych se s Tebou bavit o počasí
právě tehdy když bys chtěla také
Dívám se na Tvoje brýle tmavé
kterými vidíš vše dokonale
Dívám se na Tvoje ruce malé a dokonalé
kterými děláš vše
na co máš chuť
Rtuť v teploměrech vysychá
když vzdycháš
a máš mnoho věcí o kterých
ani nelze mluvit
Třpyt všech drahých kovů k půl osmé
ráno
není nic proti Tobě na peróně na vlak čekajíc
Nejvíc máš v sobě něhy
Málo máš v sobě dětí
co šly si hrát s čerstvě napadaným
sněhem
Žlutá u Tebe není vidět
chodíváš pomalu
a co nevidět
Ti bude asi 19 let nebo méně
Za závorami které jsou ještě stažené
přecházíš koleje
a nikoho nevidíš jet
naproti Tobě
V šuplíku své maminky
našla sis prstýnky
a chceš si s nimi hrát
Na mnoho kamenů prohozených okny
Na faru která nikomu nepatří
Tvůj křik
který já nemám možnost ani slyšet
neuslyším
Syslím si vzpomínky na Tebe
a dělám tak
abych na Tebe nikdy nezapomněl
Vzpomeň si na můj obličej také aspoň jednou
když rukou svou nemotornou
na tebe někdy zamávám
nebo se Tě někdy dotknu
nebo aspoň myslím že se Tě dotknu
když si brknu
DNES JSEM NEVIDĚL PANÍ SOUDKYNI
z Vrchního soudu v Olomouci
a ani Tebe
Jako každý pátek
v tomto smutném roce
Je škoda že nejsi vidět víc
když působíš
vždy když někudy procházíš
jako antioxidant
a do všech stran těm kdo o to mají zájem
snižuješ
míru únavy a vyčerpání
a přestože je to neuvěřitelné
podporuješ imunitní systém a všechny potřebné věci v těle
Jak již bylo řečeno
působíš jako antioxidant
a celý Olomoucký kraj
kam se hrabe
Procházíš každý den
na první pohled pilně
rychle a bez úsměvů
kolem Krajského úřadu Olomouckého kraje
jehož bys mohla být ředitelkou
A když se navracíš
zase zpátky
nemění se na Tobě nic
a to je na Tobě
to nejkrásnější
Jsi stejná dnes i minulý rok
když už jsem Tě znal
Je vždy škoda a smůla
když Tě dvakrát denně nevidím
Když aspoň jednou denně Tě vidím
někde
přecházet koleje nebo podchodem
nebo kolem Krajského úřadu Olomouckého kraje
je to štěstí
a děkuji Ti
NEVÍM JAKÝ JE TÝDEN
Včera ani dnes jsem Tě neviděl
A ráno
pršelo jen velmi brzy
Když vstáváš
musí to být krásné
vidět Tě vstávat
každý den brzy nebo později
avšak vždy vstaneš
Česáš si vlasy
a Tvé modré oči
máš stále stejně krásné
Každý den
i když to nepomáhá
modlím se
za dívku z té obce která vše
na co se podívá
nejlépe zvládá
A ať už je to večer nebo kdykoliv
během dne
zvládáš vše bez vzdávání se
Zítra bude šestnáct až dvacet jedna stupňů Celsia
kéž se Ti aspoň dvacet minut dobře usíná
Jestli už tedy
nespíš
což není pravděpodobné
neboť ještě není po večeři
Když večeříš
otvíráš pusu a jíš
Kdybych Tě viděl jíst
Po páté hodině odpolední
už asi spíš
na kopcích budíků
a za silnicemi
ve tvaru grafů goniometrických funkcí
doma
nebo nespíš doma
A povídáš si s někým
neboť nevydržíš sama
nemluvit