Autor: Anna Landsmannová

ROZMARÝNKA

Ňák je, bude a bylo

teď se mi do očí koukej

vidim tě smát se i brečet

tak neříkej, že seš oukej

Ňák je, bylo a bude

vim, přišla velká rána

ale to není ten důvod

proč seš tu rozsypaná

Ňák je, bylo a bude

víš že ti nemůžu slíbit

že tě ochránim před vším

co se ti nebude líbit

Ňák je, bude a bylo

už nejseš zas tak malá

abych ti moh dál kecat,

abys nic nechápala

Ňák je, bude a bylo

seš silná rozmarýnka

a uvidim tě takhle

na věky ve vzpomínkách

Ňák je, a něco bylo,

co bude nikdo neví

tak se teď koukni na mě,

pak zvedni oči k nebi

Ňák je, a něco bude,

já beru, ty mi dáváš,

uvnitř mě něco roste

když z toho prachu vstáváš.

Seš moje rozmarýnka

co nesmim zvednout z cesty

tak koukej, jen co zmizim,

konečně najít štěstí!

PŮLNOČNÍ

Kdysi jsem tě ztratila

dřív, než jsem tě směla najít.

Půlnoc není správný čas

pro hledání přátel v nás,

zašeptals, a já šla dál.

Temný Mág a Bílý Král

tehdy v tobě bojoval,

já se bála jít jim vstříc.

Tak mi dovol dneska říct:

už se budu snažit víc!

Znovu projdu pustinou,

promlčenou krajinou,

a když stíny pominou,

v čas, kdy velí černá noc,

tehdy, kdy Král ztrácí moc,

přispěchám ti na pomoc,

byť bych byla bez dechu.

Poskytnu ti útěchu:

nezáleží na cejchu!

Ať jsi Král a nebo Mág,

Hodný, nebo naopak

láska má už není vrak,

co se bojí tajemna.

Zvedneme se ode dna

a já budu pevně stát

po tvém boku.

Máš mě rád?

PROČ SE HOLKÁM LÍBÍ GRÁZLOVÉ

Ráda se v tobě topím

ta moc

mi dělá moc

dobře

a to je moc,

moc špatně

bezmoc

je opojná chvíle

kdy cítím moc

která mi uniká

pryč

tak proč mě, doháje,

i když to nechci

tak

pekelně přitahuješ?!

je to jak hra

bez pravidel

a tak trochu

bez páteře

a já se v ní vyžívám

ale je to všechno jenom jako

a v tom je to kouzlo,

nic není

není ani žádné kdyby,

a to je na tom úplně nejlepší.