Autor: rønja

jak dva neznámí tančíme v dešti

skrz skleněnku naruby

foxtrot pohledů

jak dva cizinci hrajeme v mžení

přes odrazy kaluží

šachovou partii

rozpadlé dláždění chodníků vřeští

neslyšitelnou frekvencí

o upíří touze

jak blázni smějem se do umření

než obřadně spojíme

krevní oběhy

Zavři oči

než se dny v roky slijí

jak kočka se v klubko stočí

tvé prsty do srsti se vpíjí

rychlík za okny sám sebe míjí

nepoznán. Tulák nohy bosé

po kolejích sune

jak kdys prsty po šíji.

Tvá nitka se odvíjí

Dokud švadlenka netrhne.

Než se barvy deštěm smyjí,

zavři oči.

zpod křídel rozlitých andělů

na tenkém špagátku, vlásečnici

v plnotučném mléce barvy rusé

měsíc dorůstá naznak zvrácen

starý nov umírá na ubruse

křupání kloubů tichých dohod

nádech až za okraj žeber

souhláska vyvrhne napoprvé

křišťálové vnitřnosti času

v rozpraskaných rtech snítka krve

hvězdy do vlasů cudně mží

v sotva slyšitelném slovoprázdnu

pod světlem lampy pálí se tváře

ve stínu přeletu slavíka

opadá rudá kůže až na dřeň

a když na zamrzlých zornicích

jinovatka táním šelestí

v ranní opilosti cvrčků

ležérně podél cest

se rozvíjí květy věčnosti