Autor: Timofej Golev

ZTRACEN

Občas si říkám,

Kde má být konec a kde začít,

Kdy býti připraven, kdy budu stačit,

tempu, jež není rychlé natolik,

Aby můj pohyb zastavilo,

Však pomalé dost na to,

Aby mne vyděsilo.

Ptáci a zvěř v své houšti pěji písně,

A naše mysl bez přiznáni,

Krade jim to, co bylo vytvořeno jimi,

Ne však lidmi,

Kteří jen vydávají to, co mělo býti udáváno všem,

A bez hanby a bázně rozneseno světu jako dopis o záchraně,

Jenž měl by prosvítit nám světlo a začerniti temno,

Pohlcující to,

Co bylo kdysi vyprošeno.

Život je krásný, avšak neseš ve své nůši zrádnost,

Kterou si v duchu nekonečně prozpěvuješ:

Jsi dítětem,

A dítětem vždy budeš.  

TOUHA

Sápáš-li po záchraně,

Máš ji míti,

Však prosba má své hranice,

Které se musí plnit,

Pokud li plníš na Zemi své živobytí.

Jsi jako květina,

Jsi vzácný pro ty, co jsou blízko tebe,

Kteří tě od kořene po květ vidí dennodenně.

Však brán jsi jako ten,

Kdo není víc než ostatní či méně,

A ať se snažíš sebevíc,

Budeš jim navždy stejně.

Tvé lichotky jsou pro ostatní jako nápoj,

Který svou trpkou chuť postupem mění v delikátní,

Však ty ho jenom dáváš z naučení toho,

Že žíznivého druha musíš nechat napít z nápoje svého,

Však až ti někdo stejný nápoj nabízí,

A ty se proti tomu stavíš,

Pak sám se nediv, že tělo své od žízně neubráníš.

To co říkají, je lest,

Co říkáš ty, je hříšné lhaní,

A tak to bude bez ustání,

A bude toho více, nežli méně

A ať se snažíš sebevíc,

Bude to navždy stejně.

BÁSEŇ POSTAVENÁ NA HLAVU

Je zajímavé, jak je dobré spořit,

Na sádrového trpaslíka,

A pokud vám váš hrnec kazí vaši zkázu,

Hoďte na něj rychle

 nejneobhospodařovávatelnější vázu.

Pokud vám pak sežral kaktus trpaslíka,

Zapostřehněte ho,

Jak se stěží svlíká.

Zdali vám pak vynadala ropucha,

Proto, že jste příliš hluční,

Vemte ze své ledničky

Jogurt polotučný.

Nabídněte sousedům,

Ať si zkusí balet,

A v relaxaci pomůže

na hlavu se stavět.