Autor:Tomáš Johaník

KOSTKY NA KOŠILI PAVOUKA

Někdo zhasl poslední svíčku.
Nebyl jsi to ty ani nikdo koho znáš.
Spíš, s otevřenýma očima, nemáš
na výběr.

Spíš s otevřenýma očima a mysl bdí.
Tvé tělo nereaguje, nechápeš se.
Vidíš stín a víš, jak ho nenávidíš,
Víš, že ho nevidíš, spíš i nespíš…

…Nejspíš spíš.

Ta postava je až moc,
vyhublá, vysoká, chladná.
Má kostkovanou košili.
Stejně nad sebou nemáš moc…

…Žádnou

Má kostkovanou košili,
Černobílou.
To, co máš je strach.
Jsi figurkou v jejich hrách…

…O život

Přichází pomalu,
asi aby nebyl slyšen.
Chceš křičet,
o pomoc,

nemůžeš.
A nemůžeš se ani pohnout.
Naklání se k tobě,
všímá si zarudlých očí a stékajících slz.

Dotkne se tě.
Necítíš to.
Krade ti oči a ty už nevidíš.
Atrapa člověka bez očí, bez duše bez moci a bez pomoci…

Atrapa ležící v posteli

Líbá tě,
nechceš to,
spojuje,
vaše ústa.

Z jeho do tvých přecházejí pavouci.
Nebráníš se, nejde to.
On je pavouk.
Ty také.

HARON A STÍN

Kdysi v Egyptě žil muž jménem Haron.
Haron byl zlý,
Haron neměl city,
Haron ubližoval.

Postupně chápal svůj hřích
a Haron chtěl pomoc.
Navštívil tu ženu jejíž jméno neznám
nebo neexistuje.

Řekl: Chci být lepším člověkem
Ptala se ho: než kdo
A on řekl, že chce být lepší než on sám.
Pomohla mu, vymyslela stín.

Haron bude moct být lepší než on sám,
když vedle něho bude stín,
který bude horší verzí,
Harona.

Kdysi v Egyptě žil Haronův stín.
Stín byl zlý,
stín ubližoval,
stín neměl city.

Stín byl všechno zlé, co Haron měl,
co Haron znal.
Zabil mu matku.
Haron byl bezradný

Navštívil znovu bezejmennou ženu,
Ale ta nemohla vrátit vše zpátky.
Jeho stín byl od té doby uvězněn
a musel zůstat Haronovi po boku.

ZRCADLA A V NICH

Usnul jsi
Realita byla jiná.
Realita byla zbytečná.
Byla ty.

Ty jsi byl realita
a ta zrcadla do kterých si vnik.
Jsi v nich.
A ty, do kterého vnikla zrcadla

Jsou v tobě
a jsou ty.
Vidíš sebe
a co ti…

….Ostatní

Jsi sám v těch zrcadlech,
vidíš jen sebe a zrcadla.
V zrcadlech se odrážíš jen ty
a ostatní zrcadla.

Začneš křičet, aniž bys někoho varoval,
začneš bušit do zrcadel a do sebe,
začneš volat na sebe a na zrcadla,
dokud se neprobudíš.