Autorka: Veronika Kachlová
BÁSNIČKA POPÁLENINA
Míval duši prokletého básníka,
i když slova nejsou jeho silnou zbraní.
Přesto jimi do mých vlastních pronikal,
jenže dnes už se mi spíše jenom straní.
Míval srdce velitele konvojí
a taky v něm byl kousek recesisty,
mívala jsem ráda obojí,
jenže nevím, zda si tím byl on sám jistý.
Míval oči jako žhavé uhlíky –
žárem věčný oheň slibovaly.
Jaká pošetilost, omyl veliký,
myslela jsem, že mě uhlí nepopálí.
MALÝ ZARMOUCENÝ LIMERIK
Uvítala bych pár rad a triků,
kde v zármutku hledat poetiku.
Dáte-li obojí,
čert vem co tu stojí
v malém zarmouceném limeriku.
POVÍDALO ŠEPTEM RÁKOSÍ
Povídalo šeptem rákosí,
že slunce brzy usne na obzoru
a že než za něj potom spadne dolů,
slušně o svolení poprosí.
Povídalo šeptem rákosí -
snažilo se naznačit mi lehce,
že už krále Lávru práskat nechce,
tak pro změnu o mně klábosí.
Povídalo šeptem rákosí,
že se nad jezerem připozdívá
a že stesk básníkům múzou bývá,
povídalo šeptem rákosí.