Autor: Pavlína Lindová

Na nebi ani mráček, sluníčko pálí a široko daleko nikdo není. Jen žena
v obrovském klobouku leží na barevné osušce. Čte si a pije její oblíbený drink. Přes
to horko, které ji je už ani neví, o čem čte. Písmenka se jí slévají do jedné velké
nečitelné hromady slov. Jediné na co v tuto chvíli myslí je bazén. Velký a ledový.
Převaluje se na břicho, knihu pokládá na zem a hlavu si podpírá
rukama. Zavírá oči a myslí na to, jak se pokládá do vany plné ledu. Co by teď dala za
letní déšť. Představuje si, jak leží, nebe se zatahuje a kapky deště dopadají na její
propocené tělo. Tak moc si užívá vysněnou představu, až se jí zdá, že opravdu prší.
Na záda ji dopadá proud vody. Žena se usmívá. Když v tom cítí jakýsi zápach.
Zápach známý a ne zcela příjemný. To už jí obličej olizuje malý sousedův pudl. Žena
se dívá na svá záda, na svá pomočená záda. Rychle vyskakuje a začíná křičet.
Odhání psa a běhá kolem do kola. Soused ji chytá za paži.
„Ale no tak, neblázněte. Taková malá sprška ještě nikoho nezabila.“ Žena si
stoupla před souseda. „Taková drzost! Čekala bych omluvu nebo snad pochopení a
vám to ještě přijde vtipné?“ Odsekla. Soused se zasmál. Vzal pudla do náruče a
kráčel směrem od ženy. Ta celá vzteklá naštvaně odfrkla.
Žena si začala balit osušku, popadla knihu a rázně se rozešla směrem
k jejímu domu. V tu chvíli narazila na souseda, tentokrát bez pudla a s vínem v ruce.
Zastavil ženu a do ruky jí vrazil víno. „No tak už se nezlobte. Večer vás zvu na
grilování u nás doma. I s večerním bazénem.“
To už se žena neubránila úsměvu. Pozvání přijala a těšila se, jak si konečně
zaplave ve velkém, studeném bazénu.